Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“ do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“.
Z recenzí
„Jiřímu Hájíčkovi se tak elegantně podařilo to, co česká literatura naléhavě potřebuje. Napsal román, který sice před současností uniká do hájemství intimity, ale tím neslepne – odsud ji totiž dokáže nahlédnout ve zneklidňujícím světle. Právě to povyšuje Dešťovou hůl mezi nejpozoruhodnější domácí texty, jaké v posledních letech vznikly.“
— Vít Schmarc, Respekt
„Jiří Hájíček dovádí román Dešťová hůl do vyústění, jež bude ve čtenáři dlouho doznívat. Hájíček je výjimečný vypravěč obyčejných venkovských příběhů, z nichž Selský baroko a Rybí krev získaly ceny Litera. Dešťová hůl, vydaná opět nakladatelstvím Host, se těmto prózám vyrovná.“
— Ivan Hartman, Hospodářské noviny
„Dešťová hůl je jednou z nejsilnějších původních próz roku. A možná nejen toho letošního. […] Hájíček zvládne s minimem prostředků dosáhnout maximálního efektu. Je ve svém spisovatelství pokorný, a tak k němu příběh přichází skoro sám. Naléhavě a s jistotou.“
— Radim Kopáč, MF Dnes
„V románu Dešťová hůl se Jiří Hájíček potřetí vydává na jihočeský venkov, aby pohledem městských odrodilců zachytil, jak historická traumata zatěžují životy jeho obyvatel. S obvyklým hlubokým vhledem, pokorou a pochopením pro jejich osudy, ale i se stále rostoucí uměleckou vyzrálostí přibližuje skryté důsledky dalšího ze zvratů, které rozrušily mezilidské vztahy uvnitř několika generací.“
— Petr Andreas, A2 07/2017
„Opět se [Jiří Hájíček] projevil jako skvělý vypravěč a pečlivý kronikář, který svůj materiál zpracovává poctivě a bez přehnaných ambicí, jako vnímavý psycholog přistupující ke svým postavám (především k těm ženským) s až dojemnou něžností. V Dešťové holi se však Hájíčkovi zatím nejlépe podařilo být nejen přesvědčivým znalcem duše venkova, ale také té lidské.“
— Markéta Kittlová, iLiteratura
„Na rozdíl od některých jeho současných českých kolegů je třeba Hájíčkovi přiznat schopnost oslovit vyprávěným příběhem zvědavost publika. Nedociluje toho žádnými triky. Je poctivě přímočarý a nepředstírá hloubky tam, kde nejsou.“
— Petr Bílek, Literární noviny
Vybrané vydané překlady (3)
Zaklinacz deszczu Polština
Der Regenstab Němčina
Дъждовна флейта Bulharština