Román zaměřující se na různé podoby domovů a bezdomovectví, na tvář manželství a rodičovství v cizině. O tom, jak snadné je bez domova přijít o vlastní identitu.
Beletrie
Román Druhá strana ticha se soustřeďuje nejen na prostorovou kotvu, jíž je domov a jeho možné podoby a varianty jeho ztrát (bezdomovectví, migrace, exil, stěhování, provizoria, vyhnanství), ale také na bohatou škálu společenských problémů: témata uprchlíků, politiku, náboženství a historii, naše vyhlídky do budoucna. Je tu ale dost místa také pro pestrost mezilidských vztahů, jež jsou řízeny zájmy nadnárodních korporací, pro vtíravé rodinné historie, propastné mezikontinentální rozdíly a střetávání „malých a velkých dějin“. Vzpomínky na místa a jejich prožívání spouštějí pramen nostalgie po někdejším životě a lidech, po blízkosti, která se vzdálila spolu s opuštěním známého prostoru. Město L., které se nápadně podobá Lyonu, kde autorka žije, je popsáno z několika perspektiv: z hlediska zbohatlého obchodníka i české bezdomovkyně Anděly.
Rámec knihy tvoří Zápisky svobodného mládence, v nichž se mladý muž z města L., jenž je živen manželkou a stará se o rodinu, rozhodne, že napíše román, který tvoří zhruba tři čtvrtiny prózy. Kniha, kterou píše, se jmenuje Druhá strana ticha. Složité předivo tematických linií i důmyslnou metatextovou hru udržuje vypravěčův (mládencův) nadhled.