Humor pseudonymního Ewalda Murrera se potkává s melancholií bez patosu v básnicky nadčasovém fantazijním světě.

Poezie

Když v roce 2020 získal Ewald Murrer cenu Magnesia Litera za poezii, odůvodnila porota své rozhodnutí mj. tím, že se v jeho poezii „potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou“ a že autor v tomto ohledu navazuje na poetiku „melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho“. Vše řečené platí i o jeho nové sbírce Hlasy ryb; oproti dřívější Murrerově tvorbě se tu však stále intenzivněji ozývá posmutnělý, stísněný tón, svíravé vědomí smrti a nebytí, vytvářející působivý kontrast s autorovým nenápadným, nevtíravým, ale o to poťouchlejším vtipem: „Rybář smrt / loví v našem rybníku. // (…) Slyším, co jsem dříve neslyšel. / Šepot kamenů, duté zvuky převracených brázd. / Hlasy ryb, / které po deštích / z kaluží se ozývají.“

Ewald Murrer (1964) je autorem básnických sbírek Mlha za zdí (1992), Vyznamenání za prohranou válku (1992), Zápisník pana Pinkeho (1993), Situace (1995), Sny na konci noci (1996), Nouzové zastavení času (2007), Tma se mne dotýkala (2018), Noční četba (2019) a Tajný sběrač levandule (2020). Publikovat začal v osmdesátých letech v prostředí undergroundu, podílel se mj. na legendárním sborníku Už na to seru, protože to mám za pár, jeho texty jsou zastoupeny i v antologii poezie druhé generace undergroundu U nás ve sklepě (2013). V roce 2020 získal cenu Magnesia Litera za poezii.