Beletrie
Románová kresba obyčejné ženy v pozdním středním věku, která musí začít znovu.
Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knihkupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi. Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče — dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky — a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se „shakespearovskou láskou“…
Jiří Hájíček (1967) vyrůstal na jihočeském venkově, kde později i pracoval. V současnosti žije v Českých Budějovicích. Od konce devadesátých let vydal tři sbírky povídek, Snídaně na refýži (1998), Dřevěný nůž (2004) a Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (2014) a novely Zloději zelených koní (2001) a Fotbalové deníky (2007). První Hájíčkův román Dobrodruzi hlavního proudu vyšel v roce 2002. Oba následující romány, Selský baroko (2005) a Rybí krev (2012), byly oceněny Magnesií Literou. Svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“ završil románem Dešťová hůl (2016), který zvítězil v anketě Kniha roku Lidových novin. V roce 2020 vyšel intimní román Plachetnice na vinětách, kterým se odklonil od velkých společenských témat. Jiří Hájíček patří k nejúspěšnějším současným českým spisovatelům. Jeho knihy vyšly v řadě světových jazyků. V září 2016 měl premiéru film natočený podle jeho knihy Zloději zelených koní.