Technika nás zahlcuje stylem „včera bylo pozdě“, ale spiklenectví dědečků a vnuků tu bylo odjakživa. A zvlášť v éře uštvaných rodičů povlávajících mezi nimi je nezastupitelné.

Literatura pro děti a mládež

Středeční výlety dědy Karla Kroupy a jeho osmiletého vnuka téhož jména, jejichž rozšafné dialogy i vděčně minimalistický design Jana Šrámka a Veroniky Vlkové nadchly ve svazku To je metro, čéče! publikum boloňského veletrhu 2020, pokračují bádáním na povrchu Prahy. Zatím nezkrotný dědův smartphone, jehož ovládnutím máma podmiňuje zdar vysněné pánské exkurze do londýnské podzemky, se stává záminkou pro ověřování předpokladu, že každý technologický pokrok musel někde začít. I ten analogový. A tak prošedivělý všudybyl i jeho malý svěřenec navštěvují bleší trhy, brownfieldy a jiná městská zákoutí, kde lze ony vysloužilé spotřebiče archeologicky nalézat, a cestou si vycházejí vstříc, neboť nikdo učený z nebe nespadl, mobilní aplikace nás vždy nespasí a „zdravý rozum“ i další vychytávky ze „staré školy“ nepatří do šrotu. Svěží humor i promyšlené repetice příběhu podporují styčné plochy mezi dětstvím a dědstvím obou Karlů Kroupů. Empatie Milady Rezkové zbourala dnešní nesmyslnou přehradu mezi boomery a zoomery a předvádí rodinnou kultivaci mužského principu, tak nezbytného pro dětské objevování světa.