Básně z paluby, na které se zápasí o lidskost
Poezie
Petr Hruška si v posledních letech vydobyl postavení jednoho z nejvýznamnějších českých autorů básněmi založenými na soustředěném pozorování. Nejnovější knihou ale svému publiku vyrazil dech. Tématem sbírky není současnost, nýbrž minulost. A lyriku zde nahrazuje epika, a to ne ledasjaká: básnický cyklus čerpá z První zprávy o cestě kolem světa, kterou přesně před pěti sty lety sepsal pro panovnické dvory Antonio Pigafetta, jeden z účastníků Magalhãesovy objevitelské výpravy. Čtenář ale nemůže očekávat oslavnou epopej na lidské hrdinství a dobývání. Spíše je to naopak: Hruška zaujal fiktivní perspektivu benátského dobrodruha, aby ukázal, že se lidské počínání ani za půltisíciletí nezměnilo. Člověk zůstává bytostí úzkostnou, nejistou, někdy zbabělou, zlou, xenofobní a násilnickou. Po přečtení Hruškovy sbírky je čtenáři jasné, že je pro nás vždy snazší kšeftovat, drancovat a povyšovat se nad jiné, než pomyslně pohlédnout do vlastní tváře a přijmout svůj nezkreslený obraz. Přestože je sbírka s tématem lodi bláznů neskrývanou alegorií, jde o knihu čtenářsky snadno přístupnou, nekomplikovanou, ale hlubokou.
Petr Hruška (1964, Ostrava) je básník a literární historik. Vydal básnické sbírky Obývací nepokoje (1995), Měsíce (1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Auta vjíždějí do lodí (2007), Darmata (2012), Nikde není řečeno (2019) a Spatřil jsem svou tvář (2022). Jeho básně vycházejí v cizojazyčných knižních vydáních v Británii, Itálii, Německu, Polsku, Chorvatsku, Rumunsku, Maďarsku aj. Obdržel Drážďanskou cenou lyriky, Cenu Jana Skácela, Magnesii Literu za poezii či Státní cenu za literaturu. Čas od času bývají jeho texty zhudebňovány rozmanitými hudebními uskupeními. Píše také krátké prózy, vydal deníkovou sbírku Jedna věta (2015) nebo soubor textů V závalu (2020), publikuje eseje, úvahy a sloupky např. pro internetovou rubriku Revolver Revue nazvanou „Bubínek Revolveru“. Je autorem několika divadelních scénářů (např. Průběžná O(s)trava krve, s Radovanem Lipusem), edičně připravil k vydání sebrané dílo Jana Balabána nebo soubor veršů Ivana Martina Jirouse Magorova mystická růže. Ve svobodných poměrech studoval literaturu na vysokých školách v Ostravě a Brně. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR se zaměřením na literaturu dvacátého století, zejména na poezii.