Básně z paluby, na které se zápasí o lidskost

Poezie

Petr Hruška si v posledních letech vydobyl postavení jednoho z nejvýznamnějších českých autorů básněmi založenými na soustředěném pozorování. Nejnovější knihou ale svému publiku vyrazil dech. Tématem sbírky není současnost, nýbrž minulost. A lyriku zde nahrazuje epika, a to ne ledasjaká: básnický cyklus čerpá z První zprávy o cestě kolem světa, kterou přesně před pěti sty lety sepsal pro panovnické dvory Antonio Pigafetta, jeden z účastníků Magalhãesovy objevitelské výpravy. Čtenář ale nemůže očekávat oslavnou epopej na lidské hrdinství a dobývání. Spíše je to naopak: Hruška zaujal fiktivní perspektivu benátského dobrodruha, aby ukázal, že se lidské počínání ani za půltisíciletí nezměnilo. Člověk zůstává bytostí úzkostnou, nejistou, někdy zbabělou, zlou, xenofobní a násilnickou. Po přečtení Hruškovy sbírky je čtenáři jasné, že je pro nás vždy snazší kšeftovat, drancovat a povyšovat se nad jiné, než pomyslně pohlédnout do vlastní tváře a přijmout svůj nezkreslený obraz. Přestože je sbírka s tématem lodi bláznů neskrývanou alegorií, jde o knihu čtenářsky snadno přístupnou, nekomplikovanou, ale hlubokou.