Jak uváději organizátoři, tedy Knihovna Václava Havla a Ústav pro studium totalitních režimů, konference byla věnována nejen kulturním a politickým aktivitám podzemního hnutí, „ale i konkrétním osobnostem, každodennímu životu v undergroundu či nástupu mladších generací“.

Úvodní slovo měl Jáchym Topol, který krátce představil program dne, po čemž nasledoval rozdělený do dvou částí první blok. Diskusi řídil Ladislav Kudrna.

První přednášející Josef Rauvolf se ve svém příspěvku Otcové zakladatelé zabýval kořeny undergroundu. Poukázal na určitou spřízněnost českého podzemního hnutí s newyorskou bohémou nebo Beat Generation, přičemž zdůrazňoval, že americký underground, oproti českému, byl ve svých začátcích levicový, politický. Sám se později během konference mnohokrát zastal opakovaného vymezení undergroundu jako vnitřního pocitu, nikoliv jako organizovaného hnutí. K tomuto tématu se vyjádřil i František Stárek Čuňas, připomínaje, že je třeba rozlišovat mezi pojmem undergroundu jako postoje a pojmem undergroundu jako společenství. Pozoruhodné je, že toto heslo bylo opakované mnoha účatníky konference a jen málo z nich se opravdu pokusilo opustit historický kontext semdesátých a osmdesátých let a najít „podzemí“ někde jinde. Udělal to však Vladimir 518 ve svém příspěvku Hledání identity undergroundu po roce 1989. Rapper vycházel z vlastních zkušenosti, a proto se zaměřil především na nastínění dějin graffiti a s ním spojené subkultury, kterou považuje za svého druhu porevoluční underground. Zdůraznil, že oproti západu se v Česku graffiti chopili v devadesátých letech studenti uměleckých škol, graffiti zde tedy ve svých začátcích často mělo intelektuální ráz. Zmínil se také o tom, že se (porevoluční) underground zabývá i takovými problémy jako práva menšin či práva zvířat.

Z jiného pohledu o podzemním hnutí pojednávali hosté „vědátorské“, jak ji Topol nazval, části konference. Historik Jan Cholínský ve svém příspěvku Český underground 70. a 80. let optikou historiografie poukázal na nedostatek historiografických příspěvků v debatě o undergroundů. Komentoval existující publikace, ke kterým má určité výhrady, a vyzval vědce ke zkoumání několika okruhů témat, mezi jinými i vztahu undergroundu k Chartě 77 či přechodu představitelů podzemního hnutí z pozice „žijeme mimo režim“ k „žádáme dialog s režimem“. Cholínský mluvil i o potřebě napsat monografii sedmdesátých a osmdesátých let a biografii Ivana Martina Jirouse.

Objektivem tajné policie se na podzemní hnutí dívali Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu a Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Tomek se věnoval „volné“ mládeži a sledoval tento kontrukt v dokumentech StB ze sedmdesátých a osmdesátých let; Blažek pak prezentoval fond IV. správy, tedy Správy sledování StB, obsahující řadu směrnic a intrukci k problematice sledování a také řadu tzv. protokolů sledování. Další reprezentant Ústavu pro studium totalitních režimů Martin Valenta si položil za úkol srovnat československý disent se západoněmeckými kontrkulturami. Tento příspěvek, jehož autor tvrdil, že – přes jinou výchozí situaci – v Československu a západním Něměcku nacházíme „podobné klima šedesátých let“, vyvolal četné námitky z publika. Většina posluchačů byla názoru, že tak různé politické situace dvou zemí nedovolují tyto jevy srovnávat. Zdá se, že v tomto bodu by bylo na místě si ještě jednou vymezit pojem undergroundu…

Většina účastníků druhé části konference, moderované Františkem Stárkem Čuňasem, si již nekladla za cíl celistvost popisu, zabývala se naopak konkrétními případy či událostmi. Ladislav Kudrna se tak věnoval zásahu v Rudolfově a Markéta Brožová – na příkladu případu Marihuana a případu „hašišových bratrů“ – narkomanii jako zástupnému důvodu trestnímu stíhání chartistů v severních Čechách. Dále měl slovo Jáchym Topol, který otevřeně přiznal, že příspěvek si nepřipravil, takže svých dvacet minut využil na volné povídání o svých osobních zkušenostech s undergroundem, kterého se zúčastnil kvůli potřebě tvořit a mít kontakt s uměním, nikoliv kvůli potřebě „být v podzemí“. Zajímavě interpretoval celé hnutí jako určitý druh pokračování v nacionalistické až obrozenecké tradici – jeho představitelé chtěli přece zachránit svůj jazyk. Martin Machovec a nepřítomný Petr Placák, jehož příspěvek přečetl Ladislav Kudrna, se ve svých vystoupeních věnovali Egonu Bondymu. První z nich se zabýval Bondyho chápáním undergroundu neboli alternativní kultury jako tvořené lidmi, kteří se o establishment nezajímají, druhý pak krátce komentoval „vztah“ Zbyňka Fischera s Egonem Bondym, poukazuje na psychickou nemoc básníka, cítěný strach z vězení či jeho idealismus. Další prezentací přispěla Barbara Bothová, která v tradičně „přednáškovém“ výkladu představila „fenomén vlasatců“ a akci Vlasatci na Slovensku. Jako poslední vystoupil Mirek Vodrážka, který se chtěl k tématu undergroundu vyjádřit ahistoricky v přednášce inspirované feminismem a tělesnosti dějin. Jakkoliv si netradiční perspektiva nazírání podzemního hnutí zaslouží ocenění, Vodrážkův myšlenkový pochod se pro většinu posluchačů zdál být nesrozumitelný.

Olga Słowik

Zahájení konference (Praha, Knihovna Václava Havla, 22.09.2015)

František Čuňas Stárek (Praha, Knihovna Václava Havla, 22.09.2015)