V Klášteře Broumov byly zahájeny česko-polské rezidence

V Literárním domku v areálu Kláštera Broumov od září 2018 tvoří rezidenti Českého literárního centra a Vratislavského domu literatury.

Broumovský klášter. Foto: Kateřina Ostradecká

Broumovský klášter. Foto: Kateřina Ostradecká

Prvními česko-polskými rezidenty v Klášteře Broumov jsou polská básnířka Joanna Lech a český básník Ladislav Zedník. Měsíční broumovské rezidence pro české a polské autorky a autory jsou prvním rezidenčním programem, na kterém spolupracuje České literární centrum s Vratislavským domem literatury.

Na podzimní rezidenci se vystřídají tři čeští a tři polští autoři a autorky. Z Polska přijedou Joanna Lech, Jędrzej Morawiecki a Tomasz Majeran, za českou stranu Broumov navštíví Ladislav Zedník, Pavel Göbl a Iva Pekárková.

Česko-polský rezidenční program pro spisovatelky a spisovatele v Klášteře Broumov navazuje na již realizované rezidence česko-německé, které se uskutečnily během března až června 2018 ve spolupráci s Goethe-Institutem Praha. Broumovsko je místem historicky spjatým s Polskem i s Německem, a je tedy ideální k realizaci setkávání umělců ze všech tří zemí.

Měsíční pracovní pobyt stráví vždy jeden umělec z Polska a jeden z Čech v Literárním domku, který se nachází v zahradě Broumovského kláštera. Česko-polské rezidence probíhají od září do listopadu 2018 ve spolupráci s Vzdělávacím a kulturním centrem Klášter Broumov.

První česko-polské Literární café proběhne v úterý 18. 9. za účasti Ladislava Zedníka a Joanny Lech od 18.00.


Joanna Lech, básnířka a prozaička, novinářka. Její prvotina Zgniłość vyšla v roce 2009 a získala zvláštní ocenění za debut v 10. ročníku literární soutěže PTWK. Její básnické knihy Trans, Nawroty a Piosenki pikinierów byly také dobře přijaty a oceněny. Její básně byly přeloženy do angličtiny, němčiny, češtiny a ukrajinštiny. Román Sztuczki, vydaný v roce 2016, byl nominován na ceny Nike a Gdyně 2017. Její druhý román, Kokon, je připraven k vydání a v současné době autorka pracuje na dalším románu, Pétle. Účastnila se mezinárodních festivalů Book Forum Lviv na Ukrajině a literárního maratonu Once upon Deadline v Southendu v Anglii. Získala také dvě kreativní stipendia v Krakově – za poezii a povídku.

Jędrzej Morawiecki, prozaik a novinář. Má doktorát ze slovanské filologie a sociologie. V letech 1998-2008 spolupracoval s Tygodnikem Poewszechny, publikoval také v časopisech Polityka, National Geographic, Gazeta Wyborcza a Rzeczpospolita a spolupracoval s Polským rozhlasem 1 a 3 a Polskou sekcí BBC. Je jedním ze zakladatelů Znaczénie Institutu žurnalistiky a sociální komunikace na Univerzitě ve Vratislavi. V roce 2011 byla jeho sbírka reportáží Łuskanie światła nominována na Cenu Beaty Pawlak, kterou autor o rok později získal za knihu Krasnojarsk nula, napsanou společně s Bartošem Jastrzębskim. Morawiecki je také vítězem zvláštní ceny polské filmové asociace za dokumentární film Syberyjski przewodnik.

Tomasz Majeran, básník, prozaik a literární kritik. Debutoval v roce 1990 v sociálnokulturním měsíčníku Odra. Získal ocenění v literárních soutěžích (včetně brulionu a Czas Kultury). V roce 1995 získal kreativní stipendium Nowy Nurt. Když Wisława Szymborská získala Herderovu cenu, obdržel roční stipendium na Vídeňské univerzitě. V roce 2006 získal grant od Ministerstva kultury a národního dědictví. Publikuje mimo jiné i v časopisech Nowy Nurt, Odra, Twórczość a Gazeta Wyborcza. Jeho práce byly přeloženy do angličtiny, němčiny, španělštiny, slovenštiny a maďarštiny. V současné době pracuje na cestopisu ze španělské Galicie. Cestoval pěšky a na cestě napsal stovky krátkých příběhů.

Ladislav Zedník, básník. Vystudoval geologii a paleontologii na Přírodovědecké fakultě UK, poté čtyři roky v oboru pracoval. Na konci roku 2007 postgraduální studium přerušil, z oboru odešel a odstěhoval se na Mělnicko, kde učil na vesnické škole, poté na ZŠ v Průhonicích, od roku 2013 vede s Radkem Labuťou Interaktivní muzeum Trilopark v Praze. V letech 2009-2013 spravoval rubriku Hostinec v časopisu Host a dlouhodobě byl aktivním redaktorem kulturního magazínu Totem. Publikoval sbírky básní Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (Argo, 2006; nominace na cenu Magnesia Litera), Neosvitly (Argo, 2012) a Město jeden kámen (Dauphin, 2015; Magnesia Litera za poezii). Ladislav Zedník publikoval v almanaších (Cestou, almanach 7edm), v literárních časopisech (Host, Tvar, Weles, Souvislosti, Psí víno a další). Jeho verše byly přeloženy do italštiny (almanach Rapporti di errore, 2010). Žije a pracuje v Praze.

Pavel Göbl, spisovatel, scenárista, režisér. V letech 1995-2002 vystudoval katedru hrané režie na pražské FAMU, kde už za studií nasbíral řadu ocenění, např. Cenu Pavla Juráčka (uděluje FITES a Český literární fond) za cvičení 2. ročníku TV mikroscéna „Země na obzoru“, dále druhou cena za režii a Cenu Pavla Juráčka za film „Pavouci nikdy nespí“ na festivalu FAMU v roce 1998 a za „Otevřenou krajinu svobodného muže“ získal Cenu Kodaku pro nejlepší film roku a Cenu Pavla Juráčka za scénář. „Otevřená krajina svobodného muže“ je v kinodistribuci jako součást povídkového filmu „Radhošť a získala Hlavní cenu FICC (Cena Dona Quijota) na festivalu Finále v Plzni 2002.

Profesionální portfolio Pavla Göbla představuje režii a scénář televizního filmu „Javorový Guláš“, celovečerní slovenský film „Penis pravdy“, který vznikl v nezávislé produkci a je ve stadiu postprodukce. Počátkem jara 2004 dokončil v České televizi Brno TV film „Šťáva“. Na jaře a v létě 2004 spolupracoval jako dramaturg a spoluautor technického scénáře na slovenském celovečerním filmu režiséra Jiřího Chlumského natáčeného podle divadelní hry Stanislava Štepky „Konečná stanica“. Na jaře roku 2005 dokončil další celovečerní TV film v produkci ČT Brno, s názvem „Balíci“. Film „Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí“ je jeho celovečerním debutem určeným pro distribuci v kinech. Napsal knihy Tichý společník (2008, Magnesia Litera pro objev roku), Penis pravdy (2012) a 4 igelitky (2015) a rozhlasovou hru Z pekla i nebe podle knihy Penis pravdy.

Iva Pekárková, překladatelka, publicistka, prozaička, taxikářka. Její knihy vyšly v překladech do angličtiny, španělštiny či němčiny. V roce 1983 krátce před dokončením přírodovědecké fakulty emigrovala do Spojených států, dnes žije v Londýně. Debutovala knihou Péra a perutě (1989, česky 1992), následoval Kulatý svět (1993), jejímž jádrem jsou zážitky z rakouského utečeneckého tábora, kde Pekárková pobývala na cestě z komunistického Československa. Próza Dej mi ty prachy (1996), Můj I.Q. (1999) líčí osudy emigrantů, romány Třicet dva chwanů (2000), Do Indie, kam jinam (2000), Najdža hvězdy v srdci (2003), Džungle, tygři, jinovatka (2011) inspirovaly autorčiny cesty. Šest miliard Amerik (2005) zpřístupňuje zkušenosti s vysněným státem, které turisté neuvidí. Povídkové soubory Láska v New Yorku (2006) a Láska v Londýně (2008) líčí různé podoby lásky. Úspěšný byl soubor jejích blogových příspěvků z let 2008 a 2009 vydaný souborně jako Jaxi taksikařím (2009). Po novele Levhartice (2013) vyšly ještě povídky Beton (2014) a Postřehy z Londonistánu (2015), čili z Londýna, kde autorka dnes žije. Kniha Pečená zebra (2015) získala nominaci na Literu za prózu 2016.

CzechLit