Jak ses ocitla v Čechách na překladatelské rezidenci a čím svůj pobyt zde naplňuješ?
Moje překladatelské aktivity z češtiny do němčiny už delší dobu trvají, a díky nim mám literární kontakty do Prahy. Současně znám delší dobu CzechLit. Sledovala jsem dění okolo zakládání Asociace spisovatelů a debaty kolem potřeby založení Českého literárního centra, které následně také vzniklo. O rezidencích jsem se tudíž dozvěděla velmi brzy a přihlásila se do výběrového řízení. Stipendium jsem dostala a jsem moc ráda, že tu díky němu můžu pracovat. České literární centrum je důležité.

Toto je tvoje vůbec první rezidence v ČR? Do té doby se o tvé překladatelské působení žádná česká instituce nestarala a při předchozích pobytech v Praze sis musela zázemí a ubytování zajistit sama – je to tak?
Ne úplně. Jednou jsem byla na rešeršním pobytu v Brně, kde se také velmi snažili mi vyjít vstříc. Nakladatelství Větrné mlýny mě pozvalo na spolupráci s Měsícem autorského čtení a spolu s Magistrátem města Brna mi pak byl umožněn delší pobyt.

Nad čím jsi tam bádala?
Šlo mi o to, poznat literaturu z Brna a okolí, a seznámila jsem se tam s mnohým: třeba s děním okolo Welesu, s nakladatelstvími Druhé město, Větrné mlýny, Host atd. Potkala jsem se například s Martinem Reinerem a Janem Němcem a přes něj jsem poznala Danu Blatnou, literární agentku, která velmi usiluje o mezinárodní vztahy.

Jaký text momentálně v rámci rezidence překládáš a jak práce probíhá?
Přihlásila jsem se s konkrétním projektem. Nakladatel v Düsseldorfu chce vydat knihu Vratislava Maňáka Muž z hodin. S tímto projektem jsem se přihlásila, chtěla jsem se také setkat s autorem, což se podařilo. Ale snažím se v rámci svého rezidenčního pobytu také sledovat literární dění. Byla jsem třeba na čtení v Knihovně Václava Havla a na schůzce rezidentů v Českém literárním centru.

Jak probíhá tvůrčí spolupráce s Vratislavem Maňákem? Radíte se o drobnostech?
Většinu překladu už jsem měla hotovou před příjezdem do Čech. S Vratislavem Maňákem jsem tedy mohla probírat konkrétní pasáže a nejasnosti. Je to příjemná a užitečná spolupráce, a navíc Vratislav umí skvěle německy, čímž se mnohé zjednodušuje.

V jakém nakladatelství a kdy kniha v Německu vyjde? Jak dlouho její překládání trvalo?
Kniha vyjde v nakladatelství Karl Rauch Verlag teď na jaře. Na knize jsem pracovala zhruba od června. Má 80 stránek, není to tak tlustý román.

Mluví se tu o něm jako o steampunkové novele. Vidíš to také tak?
Není to úplně dětská knížka, ačkoli tak na první pohled vypadá. Ten text pracuje s náročným jazykem, je velmi hravý. Označení steampunková novela jako label se mi líbí. Je to hravé někdy i přímo filmovým způsobem.

Může se tato kniha potkat s čtenářskými preferencemi německojazyčného publika?
Řekla bych, že určitě, ale nemám dobrý přehled o tom, jak funguje německý knižní trh. Zatím jsem pracovala spíš na alternativních nekomerčních projektech a překladech, zejména pro časopisy. V posledních letech je zájem o českou literaturu spíše nízký a my se ho snažíme obnovit a podpořit, různorodě.

Je tento nízký zájem způsoben tím, že propagace českých knih v Německu je špatná, nebo je to proto, že volíme špatné tituly a autory pro německojazyčné publikum, nebo čeští autoři zpracovávají pro tyto čtenáře neatraktivní témata? Česká literatura se z velké části stále vyrovnává s historickými traumaty a prozaicky zpracovává podstatné dějinné momenty… Funguje jaksi zpětně.
Historická témata jsou i u nás stále živá. Spíše jsou různé vlny pozornosti. V 60. letech byly pro zájem o českou literaturu politické důvody. Totéž se opakovalo i na začátku let 90., kdy německojazyčné publikum chtělo vědět, co se v české literatuře děje. A v mezidobích se zájem ztrácí, proč, to nevím.

Jsou konkrétní aktivity, jimiž bychom odtud, z Čech, mohli pomoci situaci české literatury v Německu?
Co vím, je, že překladatelé potřebují podporu pro svou činnost. Nikdo z překládání z češtiny nemůže vyžít. Proto překladatelé nutně potřebují rezidence a stipendia. Ideální by samozřejmě byl vznik překladatelského domu. Tyto aktivity jsou pro překladatele zásadní. A od nich se odvíjí počet a stav překladů českých titulů do cizích jazyků.

Věnuješ se nyní překládání prózy, ale měla jsem dojem, že do té doby ses zaměřovala na poezii. A to dokonce soudobou. Mnoho takových zahraničních překladatelů-zájemců o aktuální díla české poezie, kteří by o nich navíc měli přehled, nemáme. Pracuješ i nadále na básnických převodech z češtiny?
V současnosti pracuji s texty Olgy Stehlíkové, které jsem překládala pro internetovou antologii displej.eu. Nyní překládám její jiné básně, ze sbírky Týdny, které vyjdou v německém časopise Ostragehege.

Kromě literatury a překládání se věnuješ i jiným uměleckým aktivitám. Působila jsi jako DJka a hudbu také skládáš…
Několik let jsem hodně DJovala a teď mám v Lipsku kapelu. Už moc nedělám techno, s kapelou hrajeme něco jako indie-tronic a experimentální elektronickou hudbu. Trochu jsem zpívala a hraju na klávesy a syntetizér, studovala jsem klavír osm let. Nyní nám odletěla zpěvačka, takže skládáme novou hudbu a pracujeme na nahrávkách.

Ale kromě toho máš ještě vědecko-badatelské zájmy, které souvisejí s českou literaturou…
Jak už to tak bývá, pracuji ještě na doktorátu. Z umění se žít nedá. Věnuji se tématu překladatelských debat v 19. století za Habsburků, se soustředěním na vývoj debat v Čechách.

Píšeš také původní autorské texty?
Ano, píšu, hlavně básně, ale zatím nevydávám a nepublikuji.

Nyní budou probíhat důležité knižní veletrhy v Německu. Budeš se nějak podílet na souvisejících aktivitách v Lipsku?
Bydlím v Lipsku, kde bude na knižním veletrhu r. 2019 Česká republika a česká literatura čestným hostem. Doufám, že zájem německých nakladatelů teď bude i díky tomu větší. Nyní se nabízí velká podpora ministerstva a je větší šance uplatnit nápady na překlad. Ve městě se toho vždycky okolo veletržních akcí hodně děje, je řada doprovodných programů, které jsou hodně důležité a strhávají na sebe často víc pozornosti než veletrh samotný. Věřím, že tam bude spousta zajímavých hudebních akcí, koncertů a hlavně čtení poezie. V Lipsku lidé opravdu sledují, co se v souvislosti s veletrhem děje ve městě. Ty kulturní a umělecké doprovodné akce spolu ani nemusejí souviset; hodně lidí ani nenavštíví veletržní areál.

Takže by česká strana měla mít v rámci veletrhu také jiný kulturní program než jen literární?
To také, hudební nebo jiné příspěvky ano, ale dává smysl i mít menší čtení.

Lena Dorn vystudovala slavistiku a historii. Je překladatelka, autorka a hudebnice. Na Humboldtově univerzitě v Berlíně píše doktorskou práci. Překládá prózu a poezii, spolupracuje s platformou displej.eu, psala pro internetový časopis Jádu. Žije v Lipsku.

-red-