Kateřina Rudčenková

Kateřina Rudčenková

Básnířka, prozaička, autorka divadelních her. Držitelka německé ceny Huberta Burdy (2003) a Magnesie Litery (2014) obsadila druhé místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka (2006). Její básně a hry vyšly v němčině, angličtině či slovinštině. Narodila se 12. 4. 1976 v Praze.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Chůze po dunách Fra 2013  2014 Magnesia Litera – Poezie
Niekur Větrné mlýny 2007
Popel a slast Klokočí/Knihovna Jana Drdy 2004
Noci noci Torst 2004
Není nutné, abyste mě navštěvoval Klokočí/Knihovna Jana Drdy 2001 DE
Ludwig Klokočí/Knihovna Jana Drdy 1999
Niekur
Niekur
Popel a slast
Popel a slast
Noci noci
Noci noci
Není nutné, abyste mě navštěvoval
Není nutné, abyste mě navštěvoval
Ludwig
Ludwig
Cena Rok Země
Magnesia Litera – Poezie 2014 Česká republika
Z recenzí
Tvorba Rudčenkové rozhodně není tím, co se často obecně označuje za ženskou poezii. Tedy jakousi pocitově vypjatou tvorbou, akceptovatelnou jen jako výpověď pohlavně určené jinakosti pohledu. Na druhou stranu Rudčenková své pohlaví v textu (tato věta má i svou doslovnou platnost) neskrývá. Vedle intimních témat se ale často dotýká i obecných otázek lidské existence a také neexistence: odchodů, smrti, rozkladu.
—Nykos
Almanach Wagon

Absolvovala tvorbu písňového textu a scénáře na Konzervatoři Jaroslava Ježka a Českou zemědělskou univerzitu. Debutovala sbírkou Ludwig (Klokočí, 1999), jejíž název i obsah vzdáleně inspirovala postava Ludwiga ze hry Thomase Bernharda. „V básnické sbírce Ludwig čiší z každého slova nastartovaná destrukce a s tímto pohybem jako by se sunuly zároveň celé obrazy do jiných míst a jiných těl,“ píše o ní Marie Langerová v Lidových novinách.
Druhá sbírka Není nutné, abyste mě navštěvoval (Klokočí, 2001) se zbavila spoutanosti uměleckými vzory. „Na místě dřívějších reálných postav a konkrétní městské nebo přírodní scenérie vyrůstá opuštěný dům a v něm zaprášený pokoj „na kraji čehokoli“. V blednoucích obrysech věci, které jako by se propadaly do snu, zůstává posledním záchytným bodem slovo a verš Žiji v jazyce, do něhož / ukládám veškeré dění,“ píše Radim Kopáč.

Prózy shromážděné v povídkové sbírce Noci, noci (Torst, 2004) spojuje postava Anny s autobiografickými rysy, která se nejprve snaží vyrovnat s traumaty z dětství, aby posléze zkoušela (spíš neúspěšně) navazovat vztahy s muži. Rudčenková je v ní svébytná, promlouvá o všednosti, ale ostře a bezmála útočně, ani její milenci si před ní nemohou být ničím jistí – tím méně tím, že je nezařadí do své literatury: „Ženská literatura začíná být dobrá tam, kde přestává řešit, že je ženská. Rudčenková to neřeší, prostě je. Číst ji znamená poslouchat, jak vypráví o sobě. Dokonce i když se snaží mluvit za víc lidí, mluví jenom ona. Neumí jinak,“ píše Štefan Švec v Právu. Následovala básnická sbírka Popel a slast (Klokočí, 2004) a s odstupem Chůze po dunách (Fra, 2013), v níž vycházejí básně z let 2008 až 2012. Za sbírku získala autorka Cenu Magnesia Litera 2014 v kategorii poezie. „Z básní čiší pečlivost, obezřetnost, trpělivé promýšlení. Základ většiny z nich tvoří pohyb, konkrétně chůze. Chůze funguje jako zdroj vnitřní síly, kterou tepe celá navenek klidná a trpělivá sbírka,“ píše Markéta Kittlová na iLiteratuře.cz. Rudčenková je také autorkou čtyř divadelních her, za Niekur získala 2. místo v Ceně Alfréda Radoka, uvedlo ji pražské Divadlo Ungelt.

Ukázka

červená krajina

projdeš červenou krajinou
železitými pláněmi
s pravdou podvědomě uloženou
vedle hlíz jedovatých ocúnů
projdeš do dáli
až k okrovému moři
na němž se pohupují
spokojení
k moři plnému rudých jahod
velikosti oken
do daleka do žhnoucího nekonečna

—Chůze po dunách (Fra, 2013)
Z ocenění
 2014 Magnesia Litera – Poezie
Autorská práva v zahraničí
Dilia
W: http://www.dilia.cz