Bez rozptylování světem

Rozhovor s Pavlou Horákovou o listopadovém rezidenčním pobytu v Broumově

Rozhovory

Pavla Horáková. Foto: Richard Klíčník

Pavla Horáková. Foto: Richard Klíčník

V čem je či může být pobyt literáta v broumovském klášteře přínosný?

Přínosné je jakékoli vykročení z rutinní každodennosti a běžných povinností, odstínění šumu světa a možnost ponořit se do vlastních vnitřních procesů. Broumovský klášter nabízí opravdovou klauzuru. Daleko od velkoměstského ruchu, bez rozptylování světem a zároveň v okouzlujícím prostředí, kde je v dobrém i zlém cítit tíha a závažnost minulosti, které na člověka nemůžou nepůsobit.

Co se ti podařilo během měsíčního pobytu stihnout, na čem jsi pracovala?

Podařilo se mi sepsat a utřídit faktografický materiál, který jsem si přivezla s sebou. Byla to hromada časopiseckých výstřižků s tématy souvisejícími s mým projektem týkajícím se jižní Moravy v první polovině minulého století. Ležely mi doma několik let a jejich zpracování jsem stále odkládala kvůli naléhavějším povinnostem. Takže teď už mám snad veškerý materiál pohromadě a můžu konečně začít psát. Déle, než jsem čekala, mi trvalo sepsání tematického příspěvku, který byl součástí stipendia. A také jsem dost času věnovala přepisování a třídění skenů z korespondence Boženy Němcové, kvůli blížícímu se výročí.

Myslíš, že povinnost sepsání tematického příspěvku, v tvém případě o pouti jednoho hraničního kamene, je příliš zatěžující?

Požadovaný příspěvek není rozsahem nijak zatěžující, jen já jsem si zvolila téma, kvůli kterému jsem musela rešeršovat a telefonovat. Ale moc jsem stála o to ho zpracovat.

Jaké byly podmínky pobytu? Je možné pobyt v Broumově srovnat s nějakou zahraniční rezidencí?

Pro mě byly podmínky ideální. Literární domek, kromě toho, že je opravdu krásný a romantický, skýtá veškeré pohodlí a je v něm klid na práci i soustředění. V dosahu několika minut je dobré jídlo i samoobsluha. Prostředí kláštera je ohromující, přilehlá zahrada, kterou mají rezidenti po zavírací době celou pro sebe, byla nádherná i teď v pokročilém podzimu. Město má člověk prochozené za pár dní, ale lze podnikat i výsadky do okolní krajiny s krásnou přírodou i průmyslovým odkazem, který byl pro mě jako člověka z vnitrozemí něčím novým a neznámým. Můžu srovnávat jen s visegrádským pobytem v Budapešti. Tam jsem sice žila uprostřed velkoměsta, ale zase v naprostém jazykovém odloučení. Svůj čas jsem na obou pobytech dělila velmi podobně: mezi práci, poznávací procházky a starost o prozaické životní potřeby.

Chybí v ČR více stipendií, grantů a pobytových stipendií pro spisovatele?

To nedokážu kvalifikovaně posoudit. Pohybuji se v tomto prostředí teprve krátkou dobu, tak ani zdaleka nemám přehled o všech možnostech stipendií. Po Novém roce odjíždím na jedno zahraniční stipendium a rukama mi v poslední době prošly dvě zaoceánské nabídky rezidenčních pobytů, na které jsem se ani nehlásila. Takže aspoň subjektivně mi připadá, že možností je pro autory dost, ale asi ne každý se o všech dozví, a také nevím, jaký je poměr mezi nabídkou a uspokojenou poptávkou.

Jaké byly související akce a publikum v broumovské literární kavárně?

Na začátku našeho pobytu proběhly Broumovské diskuse, na které jsme měly volný přístup. Byl to takový vpád „pražské kavárny“ do našeho klidu na konci světa. A na samém závěru jsme byly s Martou Dzido pozvány, abychom se představily účastníkům česko-polského setkání překladatelů. To bylo další příjemné vytržení z naší samoty.

Soužití se spolubydlící ze zahraničí, polskou filmovou režisérkou a držitelkou Evropské ceny za literaturu, Martou Dzido, probíhalo hladce?

Soužití bylo zcela bezproblémové, vycházely jsme si vstříc a většinu času jsme o sobě nevěděly.

CzechLit