Jak dlouho jste členkou PEN klubu a jaké v něm zastáváte funkce?

Členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu jsem od roku 2002. V roce 2006 jsem byla zvolena do jeho výboru a zároveň se stala místopředsedkyní. V roce 2009 jsem byla na světovém kongresu v Linci zvolena do výboru Mezinárodního PEN klubu. V něm celkem deset lidí dohlíží na správný chod organizace: resp. členů výboru je sedm, ale k tomu se připočítávají ještě prezident světového PEN klubu, pokladník a mezinárodní tajemník. Byla jsem do výboru zvolena i na druhé funkční období, což je zároveň období poslední možné.

Jakou má Mezinárodní PEN klub strukturu a co tvoří jeho činnost?

Ústředí a kancelář Mezinárodního PEN klubu sídlí v Londýně. Ve většině zemí, jako je i Česká republika, existují národní centra. Kromě toho má Mezinárodní PEN klub čtyři výbory. Nejdůležitější je výbor pro vězněné spisovatele založený v Riu de Janeiro v roce 1960, tehdy ještě kvůli spisovatelům v socialistických zemích včetně té naší. Jeho cílem je bojovat za práva vězněných autorů, jakkoli vzletně to může znít. Teď se pomoc z velké části přesunuje od spisovatelů k novinářům a blogerům, protože knihy už nejsou tolik pronásledovány jako dříve. Další výbor je mírový, jemuž se věnují zejména kolegové ze Slovinska, kteří pořádají každoroční konferenci v Bledu. Tento výbor hrál podle mě větší roli dřív, kdy byla jeho zasedání příležitostí setkání spisovatelů ze Západu a z Východu. Třetím výborem je výbor překladových a jazykových práv: PEN klub chrání třeba baskičtinu, katalánštinu, galicijštinu nebo akvitánštinu. A poslední je výbor žen spisovatelek. Ten podle mě ještě stále hledá svou podobu.

Který výbor je podle vás nejdůležitější?

Jednoznačně ten pro vězněné spisovatele. V ústředí PEN klubu v Londýně má dokonce placené zaměstnance, kteří monitorují situaci v mnoha zemích a posílají zprávu národním PEN klubům o tom, kdo je kde pronásledován. Jeho členové potom posílají protestní dopisy vládám nebo prezidentovi. Před dvěma lety se konference tohoto výboru v Bruselu účastnil mladý spisovatel z Afghánistánu, kterého taková iniciativa zachránila před popravou.

Český PEN klub pomáhá pronásledovaným spisovatelům i tím, že jejich díla vydává v dvojjazyčné edici Knihovničky PEN klubu.

Co probíráte na světových kongresech?

PEN klub je organizace jako každá jiná, každoroční světové kongresy Mezinárodního PEN klubu jsou tak de facto jeho valnou hromadou. Každé národní centrum na ně podle svých možností pošle jednoho nebo dva delegáty. Projednávají se provozní věci, např. přijímání nových center. To není vždy jednoduché, protože Mezinárodní PEN klub má svá pravidla: např. že v každém klubu musí být minimálně dvacet aktivních členů, kteří se zavážou dodržovat Chartu PEN klubu, tj. zejména hájit svobodu slova, kdekoli je potlačovaná.

Třeba loni na kongresu v Jižní Koreji nastala zajímavá situace: řešil se vznik severokorejského exilového centra. Na první pohled jasná věc, podpořit kolegy, kterým se podařilo odejít ze Severní Koreje a žijí v exilu v Jižní Koreji. A přesto to nebylo vůbec jednoznačné. V Mezinárodním PEN klubu se střetávají různé pohledy, kterým není vždy snadné porozumět, a v tomto případě někteří kolegové měli z takového kroku obavy – mimo jiné z toho, aby nové centrum nebylo infiltrováno severokorejskými agenty. Ale svou roli hrál i poměr různých zemí a vlád k severokorejskému režimu.

Český PEN klub dlouhodobě prosazuje vznik kubánského centra v Havaně, ale to také není jednoduché. Protestuje proti němu kubánské exilové centrum se sídlem v Miami. Tvrdí, že lidé na Kubě spolupracují s režimem, a navíc se obává, aby to kubánským spisovatelům spíš neuškodilo.

A další složitý problém: izraelské a palestinské centrum a jejich vztahy. Palestinské centrum je aktivní, platí příspěvky, jenže jde o lidi spjaté s Jásirem Arafatem, kteří berou účast v Mezinárodním PEN klubu vysloveně politicky. V Izraeli jsou zase spisovatelé, kteří by chtěli založit své centrum, ale jedno izraelské centrum už je.

Jaké jsou ostatní položky činnosti Mezinárodního PEN klubu?

Další důležitou součástí práce PEN klubu je přijímání rezolucí. Naposledy na kongresu v Jižní Koreji v roce 2012 byla přijata rezoluce o svobodě na internetu, tedy stanovisko Mezinárodního PEN klubu ke snahám např. Ruska nebo Číny omezit přístup občanů jenom na národní domény. Je otázka, jaký mají rezoluce skutečný účinek. Je jich totiž přijímáno opravdu hodně a někdy se jejich dosah poněkud rozmělňuje – např. rezoluce proti věznění čínského nositele Nobelovy ceny za mír Liou Siao-po je nesporná, ale třeba rezoluce proti chystané reformě portugalského pravopisu má už menší naléhavost.

Pak se realizují kampaně. Např. v té za zlepšení situace v Mexiku je hodně aktivní americký PEN klub a PEN kluby skandinávských zemí, jejichž zástupci tam jeli společně na misi. Podobná mise se uskutečnila na podzim 2012 v Turecku. To se zdálo být velice rozvíjející se zemí a já sama jsem si myslela, že jediný důvod, proč Turecko ještě není v Evropské unii, je kvůli vztahu ke Kurdům. Ale teď se ukazuje, že tam vůbec není dobrá situace. Už deset let trvající proislamistická vláda premiéra Erdoğana stále více stupňuje tlak proti svobodě slova a posiluje paragrafy proti hanobení Turecka a islámu, na jejichž základě může být v současnosti pronásledován prakticky kdokoli. 25. 12. 2012 přišla do tureckého ústředí PEN klubu policie, chtěla domácí kontakty na členy výboru a předvolala je k výslechu.

Přicházíte jako zástupce českého PEN klubu s iniciativami ohledně ochrany nebo propagace tuzemské literatury?

Co se týká ochrany českých spisovatelů před cenzurou nebo mocí, s ničím jsem nepřišla, protože jsem necítila, že by k tomu byl nějaký důvod. Snažíme se ale spolupracovat s kolegy z cizích zemí ohledně propagace naší literatury. Na posledním ročníku Světa knihy jsme zřídili česko-slovenskou „PENklubovnu“. Loni jsme na pražském veletrhu představili čtyři finské spisovatele a finské centrum na oplátku uspořádalo mně a předsedovi českého PEN klubu Jiřímu Dědečkovi literární večer v Helsinkách.

Na konferencích mluvím o tom, kdo z českých autorů dostal významnou cenu, např. že Rybí krev Jiřího Hájíčka je Knihou roku. Kdekoli můžu, snažím se domlouvat mezinárodní spolupráci.

Co vás v rámci činnosti Mezinárodního PEN klubu čeká v nejbližší době?

Nadcházející kongres se koná 8.–12. 9. 2013 v Reykjavíku. Island má velmi dlouhou literární tradici a mně se líbí, že akci pojímá hodně literárně. Účastníci kongresu tam tedy nebudou vystupovat jen jako úředníci, ale budou i číst. Do Reykjavíku jsou bohužel velice vysoké registrační poplatky, takže si to řada kolegů z východoevropských, afrických a jihoamerických zemí nemůže dovolit.

A nadcházející akce českého PEN klubu?

Ráda bych upozornila na nedávno založenou českou obdobu festivalu Free the World, jehož druhý ročník chystáme na 18. a 19. října v rámci 23. Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě. Festival se koná se při kongresech Mezinárodního PEN klubu a někdy je to tak trochu festival pro festival – bývá hodně formální, autoři čtou pro další autory, nikoli pro veřejnost.

Český PEN klub se vydal jinou cestou. Nechceme ani nemůžeme ho dělat velikášsky, takže zveme jen málo autorů. Letos se soustředíme na čínského básníka Yanga Liana, který žije v Berlíně. Dále chceme představit román autora s velmi podobným jménem, Yana Lianke, který přeložila Zuzana Li. Tu spolu s dalším překladatelem z čínštiny Denisem Molčanovem zveme též. A pak několik českých spisovatelů: Jakubu Katalpu, Tomáše Zmeškala, Terezu Boučkovou, Davida Jana Žáka a další. Máme zkušenost, že jenom na zahraniční, u nás vesměs málo známé spisovatele české, potažmo havlíčkobrodské publikum moc nechodí.

Proč je pro české spisovatele důležité být v PEN klubu?

Být v celosvětové organizaci s takovou reputací je myslím čest. Autora to stojí tisícovku a povinnost účastnit se jednou za rok valné hromady. Má příležitost setkávat se s kolegy, např. na pravidelných čteních v Klementinu. A hlavně má možnost využívat mezinárodního aspektu PEN klubu, kterého ovšem naši členové zatím příliš nevyužívají. Ale právě účast na konferencích, navazování mezinárodní spolupráce, stýkání se s kolegy z jiných zemí jsou zajímavé. Nicméně chápu, že je to také otázka času a peněz.

Rozhovor připravil Jaroslav Balvín

Foto Pavla Kocourková

O Markétě Hejkalové

Prozaička, překladatelka a organizátorka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě se narodila 29. února 1960 v Praze. Absolvovala finštinu a ruštinu na tamější Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté pracovala jako redaktorka a působila na českém velvyslanectví ve Finsku. Dnes je zaměstnána v rodinném nakladatelství Hejkal. Více v medailonu Markéty Hejkalové na našich stránkách