Před několika týdny jste se vrátil z rezidenčního pobytu Českého literárního centra v Praze. Na čem jste zde pracoval a čím byl tento pobyt pro vás užitečný?
Nejdřív bych srděčně chtěl poděkovat Českému literárnímu centru a Moravské zemské knihovně za celkovou organizaci překladatelského rezidenčního pobytu v Praze. Pobyt v České republice jsem využil na překlad – dopracoval jsem překlad knihy Lišky Bystroušky a zpracoval jsem větší část románu Jiřího Mahena, Kamarádi svobody. Měl jsem v plánu přeložit román Matěje Hořavy Pálenka, ale dokončil jsem ho před pobytem, takže kniha vyjela během rezidence. To, co bylo nejužitečnější na mém pobytu, byla vlastně možnost konečně se osobně potkat a popovídat si s kolegy, se kterými jsem dříve komunikoval elektronicky nebo jsem se s nimi seznámil v průběhu pobytu. Kontakt vždycky pomáhá, abyste měli možnost sdílet svoje případné problémy a poslouchat názory na překlad. Taky vysoce oceňuji příležitost setkat se i s literárními agenturami, které působí v ČR, doufám, že se podaří nějaká spolupráce.

Co vás přivedlo k zájmu o český jazyk a literaturu v tomto jazyce napsanou?
K češtině jsem přišel docela náhodně. Kromě angličtiny jsem český jazyk a literaturu studoval jako vedlejší obor, měl jsem hodiny literatury a taky jsem se seznámil s českým filmem. Jak jsem začal číst díla české literatury, hned jsem se do ní zamiloval. Prostě jsem v ní našel něco, co se mi líbilo a líbí se mi stále.

Překládáte paralelně několik knih z češtiny do makedonštiny, věnujete se starší české literatuře, zejména dílům autorů první poloviny 20. století, přeložil jste například Lišku Bystroušku Jaroslava Těsnohlídka, nebo dokonce texty ještě starší (Arbesova romaneta), ale neváháte se pustit i do překladů knih zcela nových, jako je Pálenka Matěje Hořavy nebo romány Markéty Pilátové, Emila Hakla či Miloše Urbana. Volíte pro knihy z takto různých období literárních i společenských dějin jiný jazyk?
Když překládáte, jenom abyste překládali, neuděláte to správně. Překlad literatury je umění, které má svá specifika, a to není ani barva ani zvuk, ale právě psané slovo a jazyk. Každá generace má svůj jazyk, takže se musíte tomu jazyku přizpůsobit. Určitě není vhodné překládat starší literaturu současným „anglizovaným“ slangem. Tomu se říká imitace, není to žádné umění překladu. To by bylo jako překládat třeba argot se spisovným jazykem. To jsou jazykové úrovně, které při překladu musíte respektovat, jinak nepřeložíte záměr, myšlenky ani povahu autora.

Překládáte také do jazyka arumunského, menšinového jazyka Makedonské republiky. Čím je tento jazyk a původní literatura v něm psaná pozoruhodná? Jak probíhá práce na překladech do takto „malého“ jazyka a jak se daří českým překladům do něj v Makedonii?
Arumunština je oficiálně uznaným menšinovým jazykem jenom v Makedonské republice, ale hovoří se jí po celém Balkáně. Je to románský jazyk, k němuž bych v České republice doporučil dílo autorského kolektivu Univerzity Karlovy „Arumunština“. Patří k balkánskému jazykovému svazu stejně jako makedonština, albánština, bulharština, řečtina a torlacké dialekty. Původní literatura tohoto jazyka se zabývá návratem k tradici, zármutkem ze ztracené vlasti a lásky. Zatím jsem do arumunštiny přeložil anglicky psaná díla, ale to neznamená, že nebudu překládat i z češtiny. Například nyní se zabývám překladem druhé části Alenky v říší divů: Za zrcadlem. Překlad do „malého“ jazyka se vůbec neliší od překladu do nějakého „většího“ jazyka. Každý jazyk má svoje specifika. Jediný rozdíl je, že je vždycky lehčí najít dobré slovníky pro větší jazyky než pro menší. Ale s tím, že v dnešní době je velmi lehce najít skoro všechno na internetu, už ten problém neexistuje. Nejsem jediný překladatel do arumunštiny a myslím, že je vhodné tady uvést, že do arumunštiny už máme přeložená velká díla světové literatury, jaké jsou třeba: Bible, veškeré texty pravoslavné liturgie, Šáhnáme, Božská komedie, Odysseu a Iliadu, Aeneas, Píseň o Nibelunzích, Píseň o pluku Igorově, básně Baudelaira, Proroka Khalíla Džibrána a řadu makedonských, rumunských a albánských starších a současných autorů.

Tímto jazykem se nemluví jenom v Makedonii, ale taky i v Řecku, v Albánii, částečně v Bulharsku a v Srbsku, a existuje taky velká diaspora v Rumunsku, která neuznává arumunštinu jako zvláštní jazyk, ale jako dialekt rumunštiny, takže s tím by se česká literatura rozšířila právě mezi Arumuny po celém Balkáně.

Jak si vybíráte české předlohy k překladu? Čím vás vybrané tituly zlákaly?
I když nemám vždycky šanci si sám vybrat, co budu překládat, obyčejně chci, aby tituly nesly něco nespecifického pro makedonské prostředí. Třeba dobrodružství Markéty Pilátové v Brazílii, nebo gotika Miloše Urbana a zejména Jakuba Arbesa, nebo román – báj Jiřího Kratochvila, nebo historická fikce Václava Kaplického zlákaly mě, a je vidět, že také hodně Makedonců, takže myslím, že výběr byl správný.

Podle vašeho profesního životopisu to vypadá, že přeložíte až 10 románů během jednoho roku, nejen z češtiny, ale také z angličtiny a do angličtiny. To je úctyhodný výkon. Jak vypadá váš pracovní týden?
Jsem zaměstnán na Velvyslanectví České republiky ve Skopji, takže to je moje primární činnost. Překlad je spíš koníčkem, který jistě zabírá hodně času, ale to je něco, čím se zabývám již dlouho a na to vždycky musí být čas. V pracovních dnech pracuji od osmé hodiny ráno do čtvrté odpoledne, pak trávíme čas s manželkou a pak se věnuji čtení a překladu. Vlastně když nečtete, nemůžete být ani překladatelem literatury. Musíte cítit určitou lásku k literatuře. Víkendy taky jsou většinou věnované překladům a procházkám v přírodě. Člověk před počítačem zešílí. Potřebuje být spolu s přírodou a s Bohem. S manželkou jsme věřící, takže neděle je vždycky den Páně a rodiny. ­

K jakým překladům z češtiny byste se do budoucna rád dostal, jakým autorům a dílům byste se s potěšením věnoval a co k tomu potřebujete?
Určitě bych přeložil další knihy mnou už přeložených autorů, které by byly zajímavé pro Makedonii. Myslím, že je velmi málo překladů Havla, takže pokud by se podařil projekt překladů jeho her, myslím, že by to bylo velmi užitečné a přitažlivé pro makedonské čtenáře. Byl bych moc rád, kdyby Ministerstvo kultury ČR chtělo podpořit takový projekt. Taky bych se rád věnoval překladu novější české literatury, která se zabývá problematickými tématy, nebo nějakou dobrou detektivku.

Dragan Georgievski (* 1983) patří k nejaktivnějším současným makedonským překladatelům z češtiny. Po nedokončených studiích medicíny vystudoval na filologické fakultě univerzity ve Skopje překladatelství angličtiny a češtiny, literárními překlady z obou jazyků se zabývá dodnes. Překládá také z chorvatštiny a němčiny, a to nejen do makedonštiny, ale i do arumunštiny, menšinového balkánského jazyka příbuzného rumunštině. Vedle toho pracuje na české ambasádě ve Skopje.