Jak si český knižní trh stojí ekonomicky ve srovnání s předchozími lety?
To je otázka dosti komplexní a věrohodných ukazatelů je málo; soudy jsou založeny většinou na dojmech či aktuální situaci jednotlivců. Objem současného knižního trhu SČKN odhaduje na nějakých sedm miliard korun – tolik podle nás Češi utratí ročně za knihy. Podobně jako řada dalších nakladatelů a knihkupců se domnívám, že čtenářství dlouhodoběustupuje ve prospěch televize, internetu, mobilů a sociálních sítí. Podle průzkumu profesora Jiřího Trávníčka, jenž se opírá o dotazníky, které vyplňuje zhruba 1 500 lidí každé tři roky, Češi mezi lety 2007 a 2010 prudce přestali kupovat knížky. Ale ta ztráta z Trávníčkových čísel vychází tak obrovská, že se nám to nechce věřit; takový silný pokles jsme v prodejnách knih v žádném případě nezaznamenali. Jenže se to těžko přesně zjišťuje – od té doby, co výroba a prodej knih v Česku přešly do soukromých rukou, jsou všichni knihkupci, distributoři i nakladatelé kvůli konkurenci velmi opatrní při poskytování informací o svém podnikání.
Ví se alespoň, kolik v Česku ročně vyjde titulů?
Ani to není zcela jisté. Toto číslo v SČKN odvozujeme vždy v říjnu z České národní bibliografie vytvářené Národní knihovnou ČR, kam knihy vydané roku 2012 přibývají de facto až do září 2013. Nejvíc knih se vydalo roku 2008, od té doby sledujeme klesající trend. Letos jich očekáváme podobně jako vloni, tedy kolem šestnácti tisíc.
Hrozí, že by knižní trh vyhořel kvůli nelegálnímu stahování podobně jako trh hudebních nosičů?
To hrozit může, i když u nás e-knihy tvoří zatím jen velice malou část trhu – v roce 2012 činil jejich podíl pouhá čtyři promile, podle odhadu prodejců elektronických knih bylo ke konci loňského roku k dispozici jen asi čtyři tisíce e-knih. A to se u nás počet prodaných e-knih každoročně mnohokrát znásobuje; roku 2011 byl celkový obrat jejich trhu asi 2,5 milionu korun, v roce 2012 už skoro 30 milionů. Mnohem větší podíl mají v USA a ve velkých státech – čím větší je trh v dané jazykové oblasti, tím spíše se uplatní titul převedený do elektronické podoby. Aby se výroba e-knihy zaplatila, musí se najít dostatečný počet čtenářů, kteří si ji koupí.
Mnozí majitelé čteček si stěžují, že v češtině není dostupných více titulů. Co nakladatele odrazuje od toho, aby paralelně s tištěným vydáním pustili na trh i e-verzi? Člověk by si řekl, že když je e-kniha nehmotná, její výroba mnoho nestojí…
E-knihy u nás až na pár „samodomo“ vyrobených výjimek těží z toho, že jsou deriváty papírových knih, takže už bývá zaplacený překlad, redakce, grafika. Převod do elektronické podoby stojí pár tisíc korun, jenže uvědomme si, že každou vloni vydanou e-knihu si koupilo průměrně padesát lidí, což je strašně málo. Pravda, takového Nesbøho se i v podobě e-knihy prodají tisíce kopií a dost lidí si koupilo třeba Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové, jenže takových knih je pár a týká se to hlavně detektivek, fantasy nebo sci-fi. Nakladatel si pak říká – koupím vydavatelská práva, zaplatím zálohu zahraničnímu nakladateli a vydám vedle papírové knihy i elektronickou, abych jí pak prodal dvacet třicet kusů?
Českým knižním žebříčkům prodejů vévodí právě žánrová literatura, čtivo – beletrii většinou vedou dvě tři detektivky, následuje tzv. ženská literatura…
Detektivky se vždycky četly hodně, a nemůžeme čekat, že role krásné literatury bude taková jako třeba za normalizace, kdy měla i politickou roli. V žebříčku pořádaném SČKN se velmi zřídka umístí knížka, která se líbí mně. Já mám rád a snažím se vydávat zejména kvalitní překladovou beletrii. V poslední době mě nesmírně zaujalo několik izraelských autorů – možná protože mají o čem psát, že je v té zemi tak dramatická a dynamická situace, o židovské historii ani nemluvě. Naopak z nových českých spisovatelů mě nikdo zvlášť neupoutal, jakkoli u překladatelů to vidím opačně, tam je těch talentovaných docela mnoho. Ale když už jsme u statistik bestsellerů, byl jsem v roce 1991 jako ředitel nakladatelství Mladá fronta u vydání největšího českého trháku – Černých baronů Miloslava Švandrlíka se tehdy prodalo neuvěřitelných 750 000 za jediný rok. Lidé hodně kupovali třeba také Ptáky v trní, nějakých 240 000 výtisků za rok, pak Tolkienovy knihy a v poslední době je úspěšný Nesbø, Rowlingová nebo E L Jamesová. V mém aktuálním nakladatelství jsme prodali nejvíce knížky Mimo tento čas od Květy Legátové – 13 000, a z těch, co dosud prodávám, si lidé koupili 8 000 výtisků Bulgakovových povídek O prospěšnosti alkoholismu. Pro srovnání: průměrný náklad knihy vydané v Česku odhadujeme na 1 500 až 1 800 kusů. Takový náklad je na hranici toho, aby se jím kniha sama, bez dotací, zaplatila.
Potvrdily se obavy z předloňského dvoustupňového zvýšení DPH na knihy z pěti na dnešních 15 %?
Čeho jsme se obávali nejvíce, bylo snížení počtu vydávaných titulů. Ceny knih DPH nezvyšuje; nakladatel má totiž optimální zisk při určité ceně, kterou jednoduše nemůže zvednout, lidé by pak přestali nakupovat. Růst DPH však snížil zisky nakladatelům, autorům a překladatelům a ovlivnil i strukturu trhu. Některé tituly už prostě nevyjdou.
Rozhovor připravila Kateřina Kadlecová
(původně vyšel v Reflexu 34/2013)
O nakladateli
Spolumajitel nakladatelství Pistorius & Olšanská, někdejší vydavatel samizdatů, posléze ředitel významného knižního domu Mladá fronta a bývalý předseda SČKN (Svazu českých knihkupců a nakladatelů) Vladimír Pistorius si už osm let při veškerých svých cestách hromadnou dopravou vede zajímavou statistiku: „Poměr mužů a žen mezi čtenáři v tramvajích, metrech, autobusech a vlacích je skoro přesně 3:2 ve prospěch žen. V posledních pár letech navíc sleduji e-knihy – mezi čtenáři si už 27 % mužů a 12 % žen v dopravních prostředcích čte ve čtečce, ne v papírové knize.“