Únava materiálu

Hrdinou románu je bezejmenný dospívající chlapec. Ocitá se v cizí zemi uprostřed Evropy, která v jeho očích vypadá jen jako systém plotů, dálničních nadjezdů, železničních koridorů a logistických skladišť. Neznámé území, které se vůči němu staví zcela odtažitě a nepřátelsky. Putuje chladným zimním světem, skutečný život je mu zapovězen, pohybuje se jako stín na periferii krajiny i společnosti. Pokouší se dostat do města na severu, kam mířil se svým starším bratrem Aamirem. Během cesty se vinou převaděčů rozdělili, kluk zůstal sám a ze všech sil se snaží nalézt k bratrovi – poslednímu blízkému člověku – cestu. Svět, v nějž dříve doufal, vidí už jen jako nekonečný koloběh výroby, ve kterém člověk a lidství nemá místo: produkce automobilů, produkce masa v jatečních továrnách, strojová produkce zábavy a informací, instantní vytváření obrazu světa, produkce strachu. Román přímo vychází ze současné uprchlické „krize“, zachycuje ale univerzální situaci odcizení, ztráty domova, vykořenění. Na současnou Evropu a její hodnoty pohlíží zvenčí. V rolích protagonistů záměrně stojí „cizinci“, lidé nižší kategorie, uměle vytvoření nepřátelé, do nichž je promítán iracionální strach západu. Bytosti, které je potřeba podrobit totální kontrole nebo eliminovat. Román sleduje redukci člověka na problém, na pracovní sílu, na materiál.

Z recenzí

„Šindelkova próza je nejsilnější v tom, jak popisuje fyzickou zkušenost uprchlíka. V hrdinech jako by se probouzely zvířecí instinkty, k nimž tělo sahá, když mu jde o život. Některé postřehy jsou nesmírně silné. Třeba když se kluk nadechne a z úst mu ‚proti jeho vůli unikne podivný, nepatřičně dětský zvuk‘. Když pod ním v zamrzlé vodní nádrži rupne led a kluk cítí, ‚jak se mu krev v těle stahuje k hrudi, k životně důležitým orgánům‘.“

— Daniel Konrád, Hospodářské noviny

„V zimních partiích se nejorganičtěji uplatňuje Šindelkovo umění popisu, jeho jazyková vytříbenost. Dokáže plasticky podat každé hnutí svalu, záškuby nervů, ale i dopad přírodních živlů, sněhu, větru, ledu či mraků, jejich k člověku lhostejnou proměnlivost. Samy o sobě mají tyhle části až existenciální rozměr.“

— Josef Chuchma, Lidové noviny 3/1/2017

„[…] novinka dokazuje, že [Šindelka] se stylem umí pracovat. Básnické vidění se neztratilo, ale „luxusní problémy“ Evropanů vystřídal boj o přežití, a tak je tu místo ornamentálnosti návrat ke strohému vyprávění. […] Nutí čtenáře putovat kanály mezi dálnicemi, ukrývat se na opuštěných staveništích, objevovat propletený systém automobilových továren a nákladních vlaků. Poznávat Evropu z rubu, za zrcadlem vysněného kontinentu.“

— Jonáš Zbořil, Respekt

„Šindelkova kniha je veskrze lyrická. Autor nám ukazuje fragmentární obrazy pekla, které prožívá bezejmenný náctiletý Kluk a jeho starší bratr, když nuceně odděleni bloudí Evropou ve snaze znovu se setkat a dojít společně kamsi na blíže neurčený Sever. Nejsilnější je román v popisech tělesnosti – umrzání, pulsujících končetin, světelných skvrn před očima, stavů na hranici ztráty vědomí.“

— Veronika Dvorská, A2 3/17