O destruktivním vlivu rozvodu rodičů na děti i o válce dětí proti rodičům.

Beletrie

Nový román Petry Hůlové se věnuje menším dějinám, těm soukromým, rodinným. Desetiletý Miky se ocitá ve střídavé péči, kterou nesnáší, stejně jako své nové sourozence a zejména svou macechu, která tátu „ukradla“. Miky žije ve vlastním světě, kde se realita prolíná se světem mobilních a počítačových her. Neporozumění, stesk a bolest vedou ke zlobě a revoltě. Hůlová zvažuje práva rodičů vůči dětem i práva dětí za situace rozpadu a přeuspořádání rodiny. Ukazuje, jak tenká je hranice mezi nezvedeným spratkem a nebožátkem vláčeným spory svých opatrovníků.

Petra Hůlová (1979) patří k nejpřekládanějším a žánrově nejvšestrannějším českým prozaikům. Její tvorba sahá od psychologických sond do mezilidských vztahů, například Zlodějka mýho táty (2019) či Macocha (2014), přes dobrodružné příběhy, jako je Stanice Tajga (2008) nebo Paměť mojí babičce (2002), alternativní českou historii (Strážci občanského dobra, 2010) až po dystopii (Stručné dějiny Hnutí, 2018). V roce 2021 vyšel v Argu román Liščí oči, autorčina první kniha pro mládež. Za svou tvorbu Hůlová získala řadu literárních cen, mj. Magnesii Literu, Cenu Jiřího Ortena či Cenu Josefa Škvoreckého. Věnuje se také psaní divadelních her a filmových scénářů.