Odkdy mají Ostravané svůj knižní veletrh?
V roce 2011 mě oslovil ředitel zdejšího výstaviště, pan Burda, jestli nechci v Ostravě pořádat knižní veletrh. Přišlo mi to jako zajímavá nabídka, jde přeci o naše třetí největší město. První dva ročníky jsme uskutečnili v červnu v letech 2011 a 2012 v podobné režii jako v Havlíčkově Brodě, nicméně nepřišlo moc lidí. Nebyl to dobrý termín pro čtení a knihy, navíc byly krásné tropické víkendy po dlouhém období nehezkého počasí, takže všichni Ostraváci vyrazili ven.
Ale nevzdala jste to.
Nechtěla jsem pokračovat, ale pan Burda mě přemluvil, ať to zkusíme ještě jednou a trochu jinak. Akci jsme přesunuli na březen a spojili s veletrhy věnovanými svatbě a dovolené. Dále nejsem zodpovědná za tu mravenčí práci, kompletní produkci – jenom dodávám vystavovatele a sestavuji doprovodný program.
Je to správná cesta?
Loni se veletrh v tomto duchu rozběhl docela dobrým směrem, přišlo více lidí než na jeho dvě letní vydání a dorazili i ti, kteří vyloženě za knížkami nešli. Když už vyrazili za svatbou nebo dovolenou, zastavili se i v tomto pavilonu a třeba něco nakoupili, nebo se aspoň zajímali – a nakladatelům se tu líbilo. Letos už jich tu bylo kolem padesáti, doprovodný program byl rozsáhlejší a já doufám, že by se z toho mohl časem stát ještě větší veletrh.
Na co jste se koncentrovala v letošním doprovodném programu?
Velký prostor jsme věnovali ostravským autorům. Měla jsem sice pochyby, zda to bude návštěvníky zajímat, ale ukazuje se, že i když jde o místní spisovatele, zdejší čtenáři nemají tolik možností se s nimi setkat a jejich účast na veletrhu je zajímá.
Mohla byste jmenovat konkrétní autory?
Zájem byl loni i letos o předsedkyni místního střediska Obce spisovatelů Lydii Romanskou i duo Miroslav Sehnal – Břetislav Uhlář. Ráda bych upozornila na Evu Tvrdou, mou čím dál oblíbenější autorku, která píše prózu o vysídlených Němcích ve Slezsku a měla tu i své vlastní nakladatelství. Z Ostravy je také populární lovec záhad Arnošt Vašíček nebo Nela Rywiková, jejíž dům. č. 6, o němž píše ve své stejnojmenné knize vydané loni v Hostu, tady údajně všichni znají. Stál prý nedaleko areálu výstaviště.
Vystupovali zde i jiní než místní tvůrci?
Za PEN klub přijel Tomáš Zmeškal, původně měl dorazit i Jiří Stránský, ale nakonec letěl do Izraele. Uváděla jsem také Michala Sýkoru působícího na olomoucké alma mater a jeho detektivku Modré stíny o vraždě na univerzitě.
Kdo letos ostravskému veletrhu pomohl?
Jsem ráda, že jsme za partnera získali Českou televizi. Propagovala zde svou Edici ČT prostřednictvím pořadů s literaturou tolik nesouvisejícími, jako vaření s Lindou Rybovou a Kateřinou Winterovou, ale zase to přitáhlo lidi.
Co se na veletrhu obzvlášť vydařilo?
V pátek večer se jelo na exkurzi do Prologis parku do nového skladu formy Pemic, resp. Knihcentrum, a pak jsme si připili v Domu knihy nedaleko výstaviště. Má nového majitele, už není Librexu, ale právě Pemicu.
V čem se pro vás nejvíce liší pořádání havlíčkobrodského a ostravského knižního veletrhu?
Havlíčkův Brod je pro mě nesrovnatelně náročnější, tam řeším v podstatě vše. V Ostravě si to poslední dva roky užívám.
Když už si povídáme, co je nového v PEN klubu, jehož jste místopředsedkyní, od té doby, co jsme si povídali naposledy?
Složitě se řešilo stanovisko k Ukrajině, vzniklo jich hned několik: vyjádření celého světového PEN klubu, rezoluce výboru spisovatelů za mír, stanovisko polského PEN klubu, které je naopak velice bojovné, a vyjádření ruského PEN klubu, jež je hodně – i literárně – zajímavé, byť by zlé jazyky mohly říct, že mnoha slovy neříká nic.
Co chystáte s českým PENem v nejbližší době?
Na květnovém Světě knihy v Praze budeme opět pořádat PENklubovnu se sérií čtení autorů PENu, 4. dubna ve čtyři hodiny v Klementinu uspořádáme čtení srbského autora a našeho člena Saši Stojanoviće.
Loni jsme publikovali vaši zprávu z cesty na světový kongres PENu na Islandu. Kde se bude konat ten letošní?
Na konci září se vydám do kyrgyzského Biškeku. Už se moc těším.
Rozhovor připravil Jaroslav Balvín