Přírodovědec Nagavalli Subbanna Kiran se ve volném čase věnuje překládání. Jeho rodným jazykem je jihoindická kannadština, aglutinační drávidský jazyk, překládá také z a do angličtiny. Pro internetový časopis Ruthumana čerstvě převedl povídku „Zdroj čisté radosti“ ze souboru Ireny Douskové Doktor Kott přemítá z r. 2002 právě do kannadštiny. Povídku opatřil pro její časopisecké vydání kresbami výtvarník Madan C. P. z Bengalúru. Nagavalli Subbanna Kiran žije v Brně.
Co vás přivedlo k překladu povídky Ireny Douskové do kannadštiny, která je úředním jazykem v jihoindickém státě Karnataka?
Česká literatura podle mě má mimořádně silně zakořeněný ironický podtext a tento ironický pohled mám na české literatuře strašně rád. Chtěl jsem také přiblížit podobu současné české povídkové tvorby, hlavně od ženy-spisovatelky, protože u nás se v poslední době staly povídkářky tak trochu tradicí… Také jsem si vybral ženské autorky proto, že mě úplně jiný – ženský – pohled na svět vždycky strašně zajímal a ty povídky, které jsem postupně četl, jsou prostě skvělé.
Romány paní Douskové (Hrdý Budžes, Oněgin byl Rusák) jsem jen hltal – je kouzelné vidět tak komplikovaný svět, jako byl svět normalizačního Československa, z pohledu malé dívky.
Její povídky také popisují velmi zajímavé situace, s překvapivými zápletkami: „Zdroj čisté radosti“, „Toho dne potřetí“, „Všichni tam jedou“ apod.
Jaký je vztah tamní literární scény a čtenářstva k české literatuře?
Je poměrně těžké na tuto otázku odpovědět… Co se týče vztahu k české literatuře na kannadské literární scéně, považujte tato slova víceméně jen za kvalifikovaný odhad.
Poté, co jsem se rozhodl přeložit několik povídek ze současné české literatury, jsem se zeptal pár lidí, které považuji za dobré čtenáře, jednoho kritika a pár nakladatelů na to, co pro ně znamená česká literatura. Dojem, který jsem z oněch odpovědí získal, je tak trochu rozpačitý. Začíná už tím, že znalost české tvorby je obecně velmi malá. Až na pár výjimek, většina lidí vzpomíná na Hrabala, a to buď prostřednictvím filmové tvorby (např. Ostře sledované vlaky), anebo překladů do angličtiny (např. Obsluhoval jsem anglického krále). Jinak je povědomí o české literatuře výhradně přes anglické překlady Kafky, Seiferta a Haška.
Existuje ale jedna knížka věnována středoevropské literatuře (součást ediční řady Povídky světové literatury), která obsahuje povídky v kannadštine (buď přes anglické, nebo ruské překlady). Jsou to dohromady tří povídky: jedna od Jana Nerudy a dvě od Kafky. Překlad je připisován člověku, který publikoval několik překladů z angličtiny. Navíc, několik knih stejné řady (soubory např. latinskoamerických nebo východoafrických povídek) jsou také jeho překlady.
O současné české literatuře není u nás žádné povědomí. Koneckonců tato skutečnost je také jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl tak, jak jsem rozhodl.
Co oceňujete jako překladatel na zvolené povídce „Zdroj čisté radosti“?
Abych pravdu řekl, první povídku jsem vybral hlavně proto, že z popisování běžného dění jednoho prázdninového dne se najednou vynoří tyto věty: „Ale to je jedno. Podstata věci byla jasná. Na chodbě krásně voněl cizí chlap.“
Jistě uznáte, že je zcela nemožné nepropadat kouzlu těchto slov… Tato povídka má opravdu zajímavou zápletku a popisuje situaci ženy, která je víceméně univerzální a mohou se s ní ztotožnit i ženy v tak vzdáleném světě, jako je jihu Indie. I zdánlivě běžná životní situace může skrývat překvapivý osobní pohled a vnitřní touha může vyvolat nečekanou reakci na náhodné setkání dvou úplně rozdílných bytostí.
Musím se s vámi podělit o překvapivou reakcí, která přišla od jedné čtenářky… Prostě nemohla uvěřit, že žena v dnešním Česku uklízí a např. utírá podlahu ručně!
Chystáte další překlady z díla Ireny Douskové nebo jiných českých autorů?
Ano, mám už přeloženy dvě další povídky (autorkami jsou Eva Petrová a Hana Andronikova), v současné chvíli pracuji na jedné povídce Kateřiny Tučkové a mám v plánu přeložit také povídku „Toho dne potřetí“ od paní Douskové.
Nagavalli Subbanna Kiran se narodil v jihoindickém městě Bangalora a od roku 1998 žije v Brně. Kiran získal magisterský titul v biotechnologií z Madurai Kamaraj univerzity v Indii a Ph.D. z fyziologie rostlin z Masarykovy univerzity v Brně. Vedl výzkum v oblasti molekulární fyziologie rostlin a věnoval se řízení výzkumných a komerčních projektů v České biotechnologické společnosti LentiKat’s a. s. V současnosti pracuje ve firmě TESCAN, kde je zodpovědný za interní a externí projekty výzkumu a vývoje. Ve svém volném čase překládá z češtiny do angličtiny a poskytuje jazykové konzultace (počínaje korekturou až po komplexní konzultace při psaní např. odborných článků, monografií a grantových projektů).
Už dvacet let překládá z angličtiny do kannadštiny a naopak. Publikace dvou povídek přeložených do angličtiny ve svazku s názvem Dots and Lines v roce 2004 považuje za svůj dosud největší úspěch. Další povídka přeložená do angličtiny se umístila na druhém místě v celoindické soutěži spoluorganizované Britskou radou v roce 1998-99. Mezi lety 1998 a 2001 prováděl tzv. hrubé překlady z kannadštiny do angličtiny asi 15 povídek pro nakladatelství Katha, které se specializovalo na publikování překladů povídkové a jiné prózy z různých indických jazyků do angličtiny. V červnu 2017 vyšel v internetovém časopisu Ruthumana jeho překlad české povídky „Zdroj čisté radosti“ Ireny Douskové do kannadštiny.
Rozhovor připravila Olga Stehlíková