„Těch textů jsme četli opravdu spoustu,”
říká Mats Larsson, editor (spolu s Torou Hedinovou a Lovou Meisterovou) antologie současné české prózy s názvem Tjeckien berättar: I sammetens spår, která vyšla ve švédském nakladatelství Tranan.
Vznikla antologie na základě zadání nakladatelství Tranan, nebo šlo původně o vaši iniciativu?
Nápad na naši antologii vznikla na základě mojí iniciativy na tzv. Literárním semináři na vysoké škole Södertörns högskola nedaleko Stockholmu, kde jsem pedagogicky působil. Tam jsem se setkal s překladatelkami Evou-Kersti Almerudovou, Torou Hedinovou, Hannou Lagerlöfovou a Lovou Meisterovou. V souvislosti s kurzem literárního překladu jsem zjistil, že nejnovější švédská antologie české prózy vyšla před 44 let, v roce 1965, a nadto obsahovala ješte slovenskou prózu. Když jsme pak měli pevnější představu o tom, jak má vypadat taková antologie, obrátili jsme se na nakladatelství Tranan a jeho majitele Styrbjörna Gustafssona, který naši ideu přijal. Tranan má edici povídek z různých zemí, která se jmenuje XY vypravuje + podtitul, a v této edici vyšlo už 13 knih (viz www.tranan.nu).
Proč má kniha v podtitulu ”Ve stopách sametu”?
Chtěli jsme v antologii ukázat, jak píšou současní čeští spisovatelé, a proto se nám zdála ”sametová revoluce” jako přirozené východisko. Všichni autoři v antologii buď debutovali, anebo napsali svá nejdůležitější díla po roce 1989.
Podle čeho jste sestavoval seznam autorů?
Nejprve jsem chtěl, aby byly texty reprezentativní ukázkou vývoje současné české literatury, různých literárních skupin nebo literárních směrů, aby muži i ženy byli zastoupeni ve stejném množství atd. Ale podle těchto kritérií se nám nepodařilo sestavit žádný reprezentativní výběr. Místo toho jsme se začali soustředit na literární kvalitu. V předmuvě píšeme: ”V této antologii jsme se rozhodli prezentovat patnáct autorů, kteří jsou činní teď – a kteří asi mají velkou a důležitou část své literární produkce před sebou. Všechny příspěvky v antologii jsou publikovány po roce 1989. Jiným kritériem výběru je povídková forma ve svém nejširším smyslu. Posledním – a rozhodujícím – kritériem výběru je literární kvalita. Vybrali jsme texty, které vykazují originalitu, zajímavé vyprávěcí postupy a stylistický svéráz.”
Mohl byste představit své kolegyně–překladatelky?
Eva-Kersti Almerudová pracuje jako knihovnice a na Stockholmské univerzitě a píše dizertaci o Otu Pavlovi. Překládá poezii a je už léta redaktorkou časopisu Bulletinen (publikace Švédsko-česko-slovenského spolku, Svensk-tjeckisk-slovakiska föreningen, www.geocities.com/stsfse/). Žije v Sundbybergu nedaleko Stockholmu. Tora Hedinová skoro patnáct let působí na katedře slavistiky Humanistické fakulty Stockholmské univerzity, kde se zabývá českým jazykem, literaturou a kulturou. Působí jako výzkumná pracovnice, učí češtinu, přednáší, pořádá semináře a překládá českou beletrii (mj. Aluminiová královna Petry Procházkové, Noční práce a Chladnou zemí Jáchyma Topola). Žije ve Stockholmu. Hanna Lagerlöfová od r. 2005 žije a pracuje v Praze. Na částečný úvazek překládá, ale živí se hlavně prací v kanceláři. Studovala mj. češtinu a filmovou vědu na Stockholmské univerzitě a píše seminární práci o českém filmu. Lova Meisterová překládá z češtiny a angličtiny. Je konferenční tlumočnicí a má práci v oblasti titulkování televizních pořadů a filmů. Pracuje také jako externí učitelka češtiny na Stockholmské univerzitě. Po několika letech života v Praze teď žije ve Stockholmu.
Měli jste jasno o tom, kdo co bude překládat – o svých favoritech?
Každý z nás přišel s návrhy svých oblíbených autorů, potom jsme je četli a diskutovali o nich všichni. Byl to zajímavý kolektivní proces. Těch textů jsme četli opravdu spoustu. A vyšlo to tak, že všichni mohli překládat své oblíbené spisovatele – i když na konci jsme se museli trochu přizpůsobit zájmu celku.
Vznikla ve Švédsku podobná antologie české literatury, ať už poezie, nebo beletrie, již dříve?
Nejstarší antologie, která u nás vyšla, je Ur Böhmens moderna diktning (Z moderního básnictví Čech) z roku 1894. Obsahuje Máchův Máj a básně od Erbena, Nerudy, Vrchlického a Čecha. Jiné antologie poezie jsou např. Modern tjeckoslovakisk lyrik (Moderní československá lyrika) z roku 1961 a Tingens rätta namn Samtida tjeckoslovakisk poesi (Pravá jména věcí. Současná československá poezie) z roku 1970. Antologie próz jsou např. Nya tjeckiska noveller (Nové české povídky) z roku 1927, Berättelser ur båda fickorna. Tjeckisk humor, satir och berättarglädje (Povídky z obou kapes. Český humor, satira a vypravěčská radost) z roku 1954 a Ny tjeckisk och slovakisk prosa (Nová česká a slovenská próza) z roku 1965, ve které jsou zastoupeni Josef Škvorecký, Jan Trefulka, Ludvík Aškenázy, Milan Kundera, Alexandr Kliment, Ivan Klíma a Bohumil Hrabal.
Specializuje se nějaké švédské nakladatelství na českou, resp. východoevropskou současnou literaturu?
Nakladatelství jako Bromberg, Perenn, Symposion, Ersatz, Rámus, Ruin aj. vydávají české knihy, ale pouze na českou literaturu se nespecializují. Nakladatelství Bromberg vydala Ivana Klímu (6 knih), nakladatelství Perenn Jiřího Weila (2 knihy), Josefa Čapka, Karla Pecku a Josefa Poláčka, nakladatelství Symposion Jaroslava Haška (Švejka), Bohumila Hrabala (2 knihy), Janu Witthedovou, nakladatelství Ersatz Petru Procházkovou a Jáchyma Topola (2 knihy), nakladatelství Rámus zase Jáchyma Topola (2 knihy) a Pavla Zajíčka a nakladatelství Ruin opět Bohumila Hrabala (2 knihy). S Torou Hedinovou a Lovou Meisterovou jsme ale založili nové nakladatelství, zaměřené na současnou českou literaturu, resp. prózu. Nakladatelství se jmenuje Aspekt a příští rok vydáme tři knihy: Druhé město Michala Ajvaze, O rodičích a dětech Emila Hakla a Nebe pod Berlínem Jaroslava Rudiše.
Jaká akademická pracoviště ve Švédsku se zabývají bohemistikou?
Nejaktivnější je bezpochyby katedra slavistiky na Stockholmské univerzitě, ale čeština se dá studovat také na univerzitách v Göteborgu a Uppsale.
Jaké je vůbec ve Švédsku povědomí o moderní současné české literatuře? Omezuje se, tak jako jinde ve světě – a to v lepších případech – na jména jako Kafka, Hrabal, Havel, možná Klíma? Nebo jsou v povědomí i mladí autoři jako např. Rudiš či Hůlová?
Myslím si, že situace ve Švédsku je podobná situaci v jiných evropských zemích. Jména jako Kafka, Hrabal, Havel, Klíma nebo Kundera jsou určitě známá, ale ani Rudiš, ani Hůlová neříkají švédským čtenářům nic.
A nakonec z druhé strany: Co by neměli opomenout čeští čtenáři ze současné švédské literatury?
Ze starší generace básníky Tomase Tranströmera a Görana Sonneviho. Per Olov Enquist je už v Čechách známý, nedávno vydal svoji autobiografii. Birgitta Trotzigová už také vyšla česky. Steve Sem-Sandberg je zajímavý i tím, že zpracovává středoevropská témata. Z mladších autorů je hodně zajímavých jmen, např. Jonas Hassen Khemiri, Martina Lowdenová, Sara Stridsbergová, Sara Mannheimerová, Gabriella Håkanssonová, Daniel Sjölin. A mnoho dalších.
Jaroslav Balvín
Mats Larsson se narodil v roce 1957 v Helsingborgu. Studoval ruštinu, polštinu, němčinu, švédštinu, obecnou lingvistiku a češtinu v Lundu, Uppsale a Stockholmu a v letech 1979–1980 se účastnil Letní školy slovanských studií v Praze. Na konci 80. let 20. století začal do švédštiny překládat českou krásnou literaturu (Čapek, Hašek, Havel, Hrabal a další) a knihy pro děti z angličtiny, němčiny a francouzštiny. V roce 1992 obhájil dizertaci týkající se překladu české hovorové řeči. Pedagogicky působil na katedře skandinávských jazyků na Stockholmské univerzitě a jako překladatel ve Svazu švédských spisovatelů. V 90. letech 20. století se účastnil několika slavistických konferencí, sympozií a seminářů v České republice a v akademickém roce 1996/97 působil jako lektor švédštiny na katedře němčiny, dánštiny a skandinávských jazyků Filosofické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Od roku 2003 pracuje na Institutu interpretačních a překladových studií při Stockholmské univerzitě. Dosud mimo jiné přeložil Harlekýnovy miliony (Stockholm/Stehag 2002, Symposion), Krasosmutnění (Stockholm/Stehag 2006, Symposion) a Listopadový uragán (Stockholm 2008, Ruin) Bohumila Hrabala, Europeanu Patrika Ouředníka (Stockholm 2005, Natur och Kultur) a Trosečníky křišťálové země Jany Witthedové (Stockholm/Stehag 2008, Symposion, spolu s autorkou).
Obsah antologie Tjeckien berättar: I sammetens spår
Michal Ajvaz: Brouk (Návrat starého varana, 1991)
Jan Balabán: Cedr a kladivo (Možná že odcházíme, 2004)
Stanislav Beran: Jelen v říji (Až umřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa, 2007)
Pavel Brycz: Podoba kávová (Jsem město, 1998)
Jiří Hájíček: Dřevěný nůž (Dřevěný nůž, 2004)
Emil Hakl: Události a komentáře (O létajících objektech, 2004)
Petra Hůlová: Přes matný sklo (Přes matný sklo, 2004)
Lubomír Martínek: Loučení (Olej do ohně, 2007)
Hana Pachtová: Taky tu večer běhají pod okny kočky (Bůh je pes, 2005)
Jaroslav Rudiš: Jedině rocker vytváří lásku (Nebe pod Berlínem, 2002)
Petr Šabach: Sázka (Hovno hoří, 1994)
Šimon Šafránek: Berlín. Únor 2007 (Fleischerei 36, 2008)
Jáchym Topol: Dům (Anděl, 1995)
Jaromír Typlt: Víra v únavu (Víra v únavu, 2003)
Anna Zonová: Jednu pistáciovou (Červené botičky, 2001)
Nejpřekládanější čeští autoři ve Švédsku v letech 1968–2009 (čísla v závorce značí knihy vydané před rokem 1989 a po roce 1990)
Ivan Klíma: 13 (7/6)
Bohumil Hrabal: 9 (4/6)
Milan Kundera: 7 (6/1)
Václav Havel: 7 (3/4)
Václav Erben: 6 (6/0)
Jaroslav Seifert: 6 (6/0)
Karel Čapek: 6 (5/1)
Pavel Kohout: 4 (2/2)
Jaroslav Hašek: 3 (1/2)
Alexandr Kliment: 3 (3/0)
Josef Škvorecký: 3 (3/0)
Jáchym Topol: 4 (0/4)
Ludvík Vaculík: 3 (3/0)
Eva Kantůrková: 2 (1/1)
Jiří Marek: 2 (1/1)
Karel Pecka: 2 (0/2)
Jiří Šotola: 2 = 2/0)
Jiří Weil: 2 = 0/2)
Vladimír Holan: 2 = 2/0)