Symbolickým zahájením festivalu v Sopotech byla pozoruhodná diskuse „čechofilů“ o tom, proč jsou Češi pro Poláky tak fascinující. Debatu vedl Aleksander Kaczorowski, známý mezi jiné z překladů Bohumila Hrabala, Josefa Škvoreckého či Egona Bondyho, který k debatě pozval Kamu Margielskou, redaktorku nakladatelství Książkowe Klimaty, dále Julii Różewicz z nakladatelství Afera, a Mariusze Szczygieła, novináře, spisovatele, autora knih Gottland a Zrób sobie raj, jehož jméno zná již téměř každý Čech. Výsledky, k jakým dospěli nejsou sice překvapivé – Poláky přitahuje česká kultura (blízká a zároveň vzdálená té polské), český smysl pro humor (který Polákům občas schází) a čeština („zábavný jazyk Pepíků“) – ale samotná diskuse posluchače nesmírně zaujala, především díky historkám, vtipům a osobním zážitkům z Česka. Kama Margielska ilustrovala rozdíl mezi polským a českým životním postojem (a temperamentem?) takto: „Jak poznáte, jestli se ke dveřím blíží Polák, nebo Čech? Polák běží a Čech jde pomalu.“
Představy Poláků o Češích se do určité míry snažila vyvrátit Petra Hůlová, která byla hostem prvního „Ostře sledovaného setkání“ (Spotkania pod specjalnym nadzorem) v Sopotech. Během něj mluvila o své tvorbě, okolnostech vzniku jednotlivých románů, o osamocení, sexualitě, lásce a odcizení, ale zdá se, že posluchače zajímaly především její (nezřídka břitké) komentáře na téma českého národa a jeho vztahu k severním sousedům. Sabina Kowalczyk to ve své zprávě ze setkání shrnula v několika málo větách takto: „…spisovatelka vyvracela v Polsku fungující stereotypy na téma našich sympatických, jak tvrdíme, sousedů. Hůlová dokazovala, že ve skutečnosti jsou Češi velmi tajnůstkářští lidi, smějí se jen zřídka, a jsou uzavření vůči světu. Hlavní rozdíl mezi námi a nimi? Češi jsou ostražití a Poláci odvážní – tvrdila spisovatelka. Hůlová také prozradila, že Češi nemají Poláky rádi proto, že Polsko zaplavuje jejich trh brakovým zbožím, a proto, že jako obyvatelé menšího státu k nám cítí odstup.“ Samotná spisovatelka se od takového postoju distancovala a otevřeně se přiznávala k sympatii jak k Polákům tak k polské literatuře, z níž si cení například Maslowské, Stasiuka a Vargy.
O polské literatuře se během jiného setkání zmínil i Jaroslav Rudiš, který si na ní váží odvahy a otevřenosti vážným tématům. V rozhovoru s Pawełem Goźlińským komentoval především svoji tvorbu, vyprávěl o zdrojích inspirace, svých literárních vzorech a prozradil také, že příběhy ke své další knize nachází… v rozhovorech ze sauny. Rudiš se v Sopotech prezentoval i se skupinou Kafka Band, jejíž koncert, který hudbu spojoval s literaturou.
Přímý kontakt s literaturou měli posluchači i během „Ostře sledovaného setkání“ s Radkou Denemarkovou. Zahájilo se čtením z Peněz od Hitlera, prozatím jediné autorčiny knihy přeložené do polštiny, po němž nastupovalo povídání o tvorbě Denemarkové, o symbolice použité v románu a o silných ženách a jejich místě v mužském světě.
Dalším hostem „Ostře sledovaných setkání“ byl – v Polsku málo známý – Jan Novák. Vtipným způsobem vyprávěl především o své knize Zatím dobrý, která právě vychází v polském překladu, představil posluchačům historii bratří Mašínů a také přiblížil Polákům téma české emigrace do Spojených státu. Během festivalu se konalo rovněž promítání jeho filmu Občan Havel přikuluje a po něm setkání Nováka s diváky.
Česká kinematografie byla v Sopotech šířeji zastoupená: hosty byli také Petr Zelenka a Jiří Menzel. V páteční večer se promítal i Menzelův film Donšajni.
Zdá se, že návštěvníci festivalu byli nadšení. Během setkáních kladli mnoho otázek, zajímali se o nejmenší detaily ze života tvůrců a o Čechy obecně. Otázkou však zůstává, do jaké míry úplný obraz české literatury, filmu a obecně kultury festival nabízel. Na druhou stranu jsou však čtyři dny příliš krátké, aby aspirovaly k jakési celistvosti, o objektivitě nemluvě. Možná proto je lepší spokojit se s tím, že sopotský literární festival splnil… roli festivalu, tedy nabidl většímu množství lidí bohatý kulturní program a umožnil jim seznamit se ještě blíže s tím, k čemu už blízko měli. Jestli kromě toho otevřel někomu i nové obzory, ukázal něco, co o literatuře či kultuře svých sousedů nevěděl, splnil i mnohem důležitější roli.
Olga Słowik, CzechLit