Jednou ze zásadních změn pod taktovkou nového ředitele Radovana Auera byl návrat malých vydavatelství, která se letos na veletrhu prezentovala v takzvaném Stanu malých nakladatelů před Průmyslovým palácem. Zároveň se rozšířil doprovodný program, a to i v doslovném geografickém smyslu: akce totiž kromě prostor Výstaviště probíhaly i v jeho okolí, mj. v historickém Lapidáriu, sochařských ateliérech AVU či nově vzniklé vzducholodi Gulliver na střeše Galerie DOX.
Tematicky se letos veletrh zaměřil na knihu jako objekt – pohlédl na ni tedy očima knihaře a bibliofila – a také perspektivní oblast audioknih. Neméně důležitým tématem byl „Genius loci v literatuře“. Praha totiž nese titul Kreativního města literatury UNESCO stejně jako devatenáct dalších světových měst, z nichž zhruba třetina vyslala na veletrh své zástupce. Formou panelových debat se tak návštěvníci mohli dozvědět, co tento titul znamená a jak je literatura v různých světových metropolích propagována a prezentována.
Další debaty byly věnovány problematice překladů z češtiny do cizích jazyků a jejich vydávání. V jednotlivých panelech se během čtvrtečního odpoledne představili bohemisté (Mirko Kraetch), zahraniční nakladatelky (Dorothy Connell a Anita Luttenberg), v samostatném panelu pak literární agenti (Dana Blatná, Maria Sileny a Edgar de Bruin) a beletrističtí překladatelé z češtiny (Julia Różewicz, Eva Profousová a Andrew Oakland).
Ti se pokoušeli společně najít odpověď na otázku, v čem tkví kouzlo titulu úspěšného v zahraničí. Jako reference posloužila jména Patrika Ouředníka, který dokáže psát univerzálně a oslovit tak široké publikum, či Michala Ajvaze a Petra Stančíka, kteří umí přesvědčivě vytěžit pro zahraničí přitažlivou magii Prahy.
Mluvilo se o oblibě české literatury v Polsku a balkánských zemích, a naopak ztížené situaci v anglosaské oblasti, kde veškerá překladová literatura tvoří pouhá 3% celkové knižní produkce.
Literární agenti se shodli, že při prodeji práv obvykle titulu výrazně pomůže prodej do jednoho ze světových jazyků, skepticky se však stavěli k označení „bestseller“, které podle nich nelze použít ani pro úspěšnější z českých titulů, vycházejících v zahraničí. Jakýsi automatický zájem, jemuž se Česko spolu s ostatními zeměmi bývalého socialistického bloku těšilo v porevoluční době díky své „exotičnosti“ dnes dle slov agentů opadl a u knih, které se těší zájmu zahraničních čtenářů, se často ani nezdůrazňuje země původu – jako příklad zmínil Edgar de Bruin knihy Marka Šindelky.
Překladatelé probírali témata konzultace překladatele s autorem v době internetu i před ní, proces výběru překládaného díla, autorský status překladatele v jednotlivých zemích i jeho existenční situaci. Andrew Oakland, překladatel Michala Ajvaze, momentálně dokončuje jeho Cestu na jih, polská překladatelka a nakladatelka Julia Rożewicz se zase pouští do Macochy Petry Hůlové.
Debaty symbolicky završilo vyhlášení již sedmého laureáta Ceny Jiřího Theinera, která je každoročně udílena osobnosti nebo zahraniční instituci, která významně přispívá k šíření a propagaci české literatury v zahraniční. Letos komise ocenila nizozemského bohemistu a překladatele Edgara de Bruina. Ten z češtiny do nizozemštiny dosud přeložil takřka padesát knižních titulů a v nizozemské jazykové oblasti prosadil jména jako Patrik Ouředník, Jáchym Topol, Petra Hůlová či Marek Šindelka, propaguje však i v cizině méně známé autory, kteří u nás patří k moderní klasice, například Egona Hostovského. S manželkou Magdou de Bruin Hüblovou, rovněž překladatelkou, založil v roce 2003 literární agenturu Pluh, která v zahraničí zastupuje zhruba tucet českých autorů a zprostředkovala již vydání několika set překladů.