Beletrie

Nová próza Sylvy Fischerové Bizom aneb Služba a mise se odehrává v naší současnosti. Nezvykle komponované vyprávění má mnoho rovin, vrstev a záhybů, přičemž krouží kolem základních otázek vztahu mezi jedincem a společností: Co je lidský osud, proč se rodíme, do čeho se rodíme, co jsou dějiny? V čem spočívá svoboda? Co dělat dál? Ústředním principem našich životů přitom je a zůstává hra.

Přítomnost hry stále znovu potvrzuje, a to v nejvyšším smyslu, nadlogický charakter naší situace v kosmu. Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než jen rozumnými bytostmi, protože hra je nerozumná.

Z recenzí

„Bizom není knihou pro každého. Je ale jednou z nejpozoruhodnějších českých próz posledních let.“

— Petr A. Bílek, Respekt

„Velice barvité situační exkurzy do osvobozeného myšlenkového světa lingvisty, které nikam nesměřují a do ničeho neústí, jsou příjemným pozváním prostě být, podívat se, jak si lze hrát. Hrát navzdory absurditě světa, hrát svou hru se světem.“

— Petra Kožušníková, H7O

„[…] tajemství a hra zůstávají inspirující v utkání s běžným životem. Autorka nám tak předkládá text jako návrh, jak se s jeho banalitou utkat.“

— Jana Červenková, Tvar 16/2016

„Čtenář, který se potřebuje chytnout příběhu, tady nemá šanci; ale otevře-li se tomu textu, přijme-li jej jako hru, může jím uvolněně, krokem skoro tanečním procházet od jedné jednotlivosti k druhé.“

— Josef Chuchma, Lidové noviny

„Sylva Fischerová hru vnímá jako něco, co se vyznačuje zábavností, spontaneitou a volností, kterou umožňuje řád, nekonečným opakováním, a také ohraničeností. Ale hlavně: svobodou!“

— Tereza Semotamová, Hospodářské noviny

„Dle mého jde o zajímavý pokus popsat „komedii života“ (sv. Augustin) jako hru, hru o svobodu, a podstatné je, aby pro nás (pro jedince) skončila s nulovým součtem, a taky současně, abychom si ji aspoň trochu užili.“

— Jakub Šofar, Právo