Sylva Fischerová

Sylva Fischerová

Básnířka, prozaička, autorka knih pro děti a filoložka. Její knihy vycházejí v angličtině, nizozemštině či polštině. Narodila se 5. listopadu 1963.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Světový orloj Druhé město 2017 DE
Bizom aneb Služba a mise Druhé město 2016
Sestra duše Druhé město 2015
Mare Druhé město 2013
Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel Druhé město 2012 DE
Egbérie a Olténie Baobab 2012
Pasáž Fra 2011
Tady za rohem to všechno je Pulchra 2011
Bůh vždycky zatřese stavbou Vyšehrad 2011
Anděl na okně Dybbuk 2007
Júla & Hmýza Baobab 2006
Původ poezie: Proměny poetické inspirace v evropských a mimoevropských kulturách (ed., s J. Starým) Argo 2006
Zázrak Torst 2005 NL | PL
Krvavý koleno Petrov 2005
Šance Petrov 1999
V podsvětním městě Mladá fronta 1994
Velká zrcadla Československý spisovatel 1990
Chvění závodních koní Mladá fronta 1986 EN
Bůh vždycky zatřese stavbou
Bůh vždycky zatřese stavbou
Anděl na okně
Anděl na okně
Júla & Hmýza
Júla & Hmýza
Původ poezie: Proměny poetické inspirace v evropských a mimoevropských kulturách (ed., s J. Starým)
Původ poezie: Proměny poetické inspirace v evropských a mimoevropských kulturách (ed., s J. Starým)
Krvavý koleno
Krvavý koleno
Šance
Šance
V podsvětním městě
Sylva Fischerová
V podsvětním městě
Velká zrcadla
Velká zrcadla
Chvění závodních koní
Chvění závodních koní
Z recenzí
Patos střídá civilnost, vědecké poznámky se mísí s poezií – nezkušený čtenář se může snadno ztratit. Každopádně Fischerová zůstává svéhlavě svá, je originální a vtipná, nenudí. Člověk velmi rychle pronikne do jejího osobitého (vykládání si) světa a rád se v něm na chvíli zabydlí.
—Andrea Vatulíková
Iliteratura.cz

Dětství prožila v Olomouci, kde jako první rektor obnovené Univerzity Palackého přednášel její otec Josef Ludvík Fischer. Po studiích fyziky a filosofie nakonec absolvovala klasickou filologii, dnes na Karlově univerzitě přednáší starou řeckou literaturu a náboženství. Debutovala roku 1986 sbírkou básní Chvění závodních koní (Mladá fronta, 1986), o čtyři roky později přidala Velká zrcadla (Československý spisovatel, 1990). V podsvětním městě (Mladá fronta, 1994) se od osudové poezie posunula k meditativně laděným veršům, ve sbírce Šance (Petrov, 1999) tuhle linii završuje: „Šance pracují jak s motivem revolty proti stavu světa, tak s hlubokou religiozitou vyvěrající téměř z každého verše,“ píše o knize kritik Radim Kopáč. V roce 2005 vyšly Fischerové dvě knihy – v Petrově sbírka Krvavý koleno, v Torstu próza Zázrak. Jde o deset povídek, jimiž Fischerová vstupuje do literatury jako prozaička. „Svazek Zázrak je svým způsobem bildungsromanem v povídkách, líčením osobní cesty ke skutečné dospělosti a samostatnosti v deseti obrazech,“ tvrdí o knize kritik Josef Chuchma. Následovaly sbírky Anděl na okně (Dybbuk, 2007), Tady za rohem to všechno je (Pulchra, 2011) a o dva roky později latinsky nazvaná sbírka Mare (Druhé město, 2013). „Všechny básně různorodé faktury jsou přes svou zdánlivou slovní lehkost a proměnlivost nesporně vyrýžovány z delšího tvůrčího úsilí. Jsou svým způsobem pevné, lidsky věrohodné. Při jejich vnímání máme pocit jakési slavnosti, zažíváme radost z nekonvenčního a zároveň vytříbeného pohledu, jejž přináší vzdělaná básnířka naší současnosti,“ napsal o té druhé v Literárních novinách Jiří Urbanec. Zatím poslední a nejintimnější básnickou sbírkou Sylvy Fischerové je Sestra duše (Druhé město, 2015).

Jako prozaička zamířila Fischerová do nakladatelství Fra, kde jí v roce 2011 vyšel soubor sedmi povídek Pasáž. Odehrávají se na fakultě, kde autorka přednáší, a inspirací jim jsou mikropříběhy, v nichž se mísí banalita s hledáním vyšší pravdu a toho, co nás přesahuje. Próza Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel (Druhé město, 2012) pak tvoří žánrově specifické zápisky z cesty po Spojených státech, kde autorka absolvovala literární turné. Fischerová napsala i několik knih pro děti, oceňovaná je zejména Egbérie a Olténie (Babobab, 2012) určená větším dětem, která testuje hranice autorčiny i čtenářské fantazie. Júla a Hmýza (Baobab, 2006) pro menší děti se odehrává na sídlišti, které dětské prožívání mění na ty nejfantastičtější kulisy. S filosofem a disidentem Karlem Flossem vedla knižní rozhovor, který vyšel pod názvem Bůh vždycky zatřese stavbou (Vyšehrad, 2011). Je také autorkou vědeckých publikací.

 

Ukázka

Kavárna hučela jako jindy. Lidé přicházeli a odcházeli, služební duchové mezi nimi kmitali, turisté občas postáli před zahrádkou a zase zmizeli zpátky v ruchu ulice. Tohle nebyla jejich kavárna. Japonská výprava vedená nezbytnou průvodkyní s deštníkem se zastavila před kostelem naproti v ulici a obdivovala jeho průčelí i s vyvedenými sochami. Proč? Co jim říká mrtvý Ježíš na kříži, obklopený sadou svatých? Je to pro ně jen podívaná – umění a místní folklór, který svou návštěvou ovšem ničí?
„Pak tam bylo řečený, že člověk potřebuje být středem pozornosti. Že mu jde o sebeprezentaci. Že je egoista a chce požitky. A bohatství, moc a slávu.“
„To je dobrý,“ řekla jsem. Když tady budu sedět a poslouchat, dozvím se, co je člověk. Možná dojde i na sovy. Většinou jsem se snažila do hovoru moc nevstupovat, ale někdy jsem to nedodržela. Často jsem to nedodržela. Vlastností člověka přece byla nedůslednost. Celé dějiny lidstva by vypadaly úplně jinak, kdyby lidi byli důslední, kdyby je ustavičně nezaváděla lítost a soucit, druhá strana bažení po moci, penězích a požitcích všeho druhu. Dějiny byly pruhované jako mramorovaná bábovka. Vždycky když to vypadalo, že nekontrolované zlo nabírá vrchu, přilítl anděl spásy a převrátil kotlík dějin dnem vzhůru. Guláš se vylila přiběhli toulaví psi a chlemstali… A pokud se zdálo, že konečně některá z pouček o lidské vznešenosti a dobrotě začíná platit, jako horké pouštní samum zavanula katastrofa.

—Pasáž (Fra, 2011)
Autorská práva v zahraničí
Pražská Literární Agentura
W: http://www.praglit.de/
E: maria@sileny.de