Jeho děd se přátelil s Jaroslavem Haškem a jmenoval se Úvalský, odtud přídomek. Tvrdí o sobě, že je batman literatury, ať už to znamená cokoli. Debutoval sbírkou Nářez brouků na palouku (Krásné nakladatelství, 1994), které vydal ve vlastním vydavatelství. Následoval Naivní román a Psí roky (které nakladatelství sice registruje, oficiální ISBN kód ale nemají) a „hubotřasný román“ Poslední bourbon (KN, 1996) o vydavateli poezie, který se dostane na samé dno a ne a ne se od něj odrazit.

Román Zabrisky (Petrov, 1999) líčí osudy spisovatele, který nemá sám za sebe potřebu světu cokoli sdělovat, nechává se proto najímat jinými, kteří touží po slávě, ale neumí si ji „vypsat“ sami. Posilněn pastisem a prášky různého druhu píše texty na objednávku – až do chvíle, než se do sousedství přistěhuje osudová dívka a na internetu začne probíhat tajemná Hra. „Každý zdánlivě samoúčelný detail pak ve finále dostává svůj význam v pavučině chytře vymyšleného příběhu, jenž přes tragické vyústění ve čtenáři zanechá nejen pocit dobré zábavy, ale i příjemné zjištění, že ani v mladé české literatuře nemusí chybět nadhled a lehké pero, aniž by člověk musel ve studu zakrývat titulní list,“ píše o Úvalském Ondřej Bezr.

Následoval třeskutě absurdní román o totalitním Československu Brambora byla pomeranč mého dětství (Petrov, 2002) a próza Ženy, Havel, hygiena (Petrov, 2003) složená z 72 mikropříběhů o ženách. Hlavní hrdina Ferdinand Havel touží zůstat svobodný, proto se se ženami rozchází, každé znovunabytí svobody však touží oslavit a potvrdit – tím, že sbalí novou ženu. Zatím poslední knihou Vaňka-Úvalského je detektivní groteska Žena se nedá loupat jako banán (Krásné nakladatelství, 2012).

Ukázka

—Poslední bourbon (Petrov, 2000)