Dramatik, divadelní kritik, autor rozhlasových her. Jeho dramata vyšla v němčině, maďarštině, slovinštině či francouzštině a hrají se na mnoha evropských scénách. Získal druhé místo v soutěži Ceny Alfréda Radoka (1997). Narodil se 3. 7. 1970 v Třinci.
| Název | Nakladatelství | Rok | Vybrané vydané překlady | Ocenění |
|---|---|---|---|---|
| Hry: labyrint světa a ráj biče | Brkola | 2016 | ||
| Opory společnosti | Větrné mlýny | 2002 | ||
| Aut mori | Svět a divadlo | 1999 | ||
| Smetení Antigony | Svět a divadlo | 1998 | ||
| Kočka na mráčku, Sodomagomora!, Tank, Vlci | JAMU | 1996 |
Obojí – jak nahota na scéně měšťanského divadla, tak neuvěřitelně pestrý jazyk – vzbuzují nadšení i odpor publika i kritiků.
Vyučil se na hutnickém učilišti, tři roky pracoval v třineckých železárnách, poté nastoupil na brněnskou JAMU, kde vystudoval režii a dramaturgii. Debutoval hrou Kočka na mráčku (1994), je autorem dvou desítek kritických a ostře satirických her, z nichž tryská nesouhlas s politikou, společností i masovou kulturou. Dvanáct let strávil jako recepční Městského divadla v Brně. Ve hře Smetení Antigony (1997), s níž bodoval v Cenách Alfréda Radoka, předvádí současnou verzi klasické tragédie dcery krále Oidipa. „Je rebelka. Je promiskuitní. Je drzá. Ale hlavně svým nevhodným chování stále více připomíná někdejší události, které by měly zůstat zapomenuty. Uvězněná v zajetí svého těla, protože to je jediné, co v jejím světě zbylo z lásky, bojuje, ale nemá za co, bouří se, ale neví, proti čemu, umírá a neví proč,“ charakterizuje svoji hrdinku autor. Napsal Jitro kouzelníků (2003), variaci na Shakespearova Macbetha, pásmo grotesek o netalentovaných malých umělcích Největší básník (2006), Zpověď masochisty (2011) o poslušném panu M. s podtitulem Labyrint světa a ráj biče, či Pohřbívání (2012), které je přímým přenosem z pohřbu prezidenta Václava Klause.
NEJVĚTŠÍ BÁSNÍK: Ta moje hra jmenovat se Ifigenie v autě.
řEDITEL: Tak. Co to být za jméno Ifigenie? No v autu, to chápat já. Ale jinak myslet si, že ten příběh s dobou dneska nic společné nemít. A proč ten její…?
NEJVĚTŠÍ BÁSNÍK: Achilles.
řEDITEL: Jistěže, Achilles, já dvakrát to číst. Vědět dobře, že Achilles. Fotbalista. Proč mu bránit, aby šel za štěstí? Copak ona nechápat, že kariéra důležitá být? A proč se k ní nakonec vrátit. Přestup do první liga, být důležitý přece. Ifigenie to chápat muset. A ona? Nechápat. Proč odsuzovat ho, že být nejlepší? I ty chtít být nejlepší. I já chtít být nejlepší. Všici chtít být nejlepší. Co by stát se, kdyby nikdo nechtít být nejlepší? Já myslet, že Ifigenie to chápat měla by. A ty taky. Ty nechtít být nejlepší?
NEJVĚTŠÍ BÁSNÍK: Ano, ch-ch-ch-ch-ch-ch-ch-ch…
řEDITEL: Proto ty tady. Já ukázat ti, jak být nejlepší. Ifigenie má dát mu do ruky pušku a říct: „Ty jít! Já šťastná být, když ty šťastný být. Tvůj úspěch být mým úspěchem.“ Psát si to ty? (Básník čile uchopí pero a zapisuje.) „Ta druhá žena ti víc dá, než dát já. A děti naše plát hrdost budou, když ty slavný být.“ To je co? Nečíst to já ani a hned vědět, jak vylepšit.
NEJVĚTŠÍ BÁSNÍK: S-s-s-s-skvělé!
řEDITEL: Že? A zbytek ty dopsat. Písnička připsat, tanečky. Trochu radost vložit do toho. Lid chce radost mít. Na svět být zla tolik, za které nikdo nemoct a nemoct ho nikdo řešit ani. Takový osud to je. Smutný, to ano. Ale radostí být mnoho jiných, drobných. Když láska nebýt, tak ať jede na Malorca, Káhira, Benátka. To dneska moct ona už. A nebýt to kdysi dobré tak. Pamatovat ty? Nesvoboda. Cenzura.
NEJVĚTŠÍ BÁSNÍK: A-a-a-ano. Zlá čas.
