Po zasedání zastupitelstva města, které 17. listopadu 2023 schválilo nový statut Drážďanské ceny za poezii, se sešly dvě poroty jmenované Výborem pro kulturu a cestovní ruch v Německu a v České republice a nominovaly na tuto cenu za poezii celkem tři německy mluvící a tři česky mluvící finalisty.

Na finalistech Drážďanské ceny lyriky 2024 se česko-německá odborná porota shodla po intenzivní výměně názorů. Nominováni byli Petr Borkovec, Kamil Bouška a Bohdan Chlíbec, dále Ozan Zakariya Keskinkýlýç, Georg Leß a Dana Ranga.

Rozhodujícími faktory při výběru byla vysoká literární kvalita nominovaných děl a také vývoj a originalita jejich poezie.

Německy mluvící členové poroty kladli důraz mimo jiné na snahu vzbudit „zájem o to, co není vidět, o díla, která zůstávají v ústraní“, poskytnout neotřelý pohled na současnou lyriku a zaměřit se na poezii, která se „dotýká světa, který se týká nás samých“, a to pokud možno od literárních tvůrců cizího původu.

Důležitou doplňkovou roli hrála podle českých porotců „potenciální přeložitelnost textů nominovaných autorů do němčiny“, „přínos, který recitační či interpretační schopnosti autorů mohou mít z hlediska zanechání celkového dojmu z textu v posluchačích“ a „melodická kvalita textu“.

„Nominační proces na Drážďanskou cenu lyriky je příležitostí, jak v budoucnu ocenit výrazné básnické talenty. Drážďany, jakožto hlavní město spolkové země, si vytyčily za cíl vybudovat prostřednictvím česko-německé ceny za poezii most ke svým českým sousedům. Díky dvěma cenám a tandemovému zpracování překladů vybraných básní finalistů i poezie ukazuje, co znamená spolupráce napříč hranicemi a jazyky. Chtěla bych poděkovat oběma porotám za výběr slibných nominací,“ říká Annekatrin Klepsch, radní pro kulturu.

Základní informace o nominovaných a stručné zdůvodnění porotců:

Petr Borkovec (*1970) je básník, překladatel a kulturní publicista. Žije v Praze. Snad jako žádný jiný autor své generace se těší uznání kritiků, kteří ho oceňují za mistrné zacházení s tradičními básnickými prostředky a za osobitý projev už v jeho rané tvorbě. Jeho předností je vysoká intelektuální úroveň, výrazová a formální vytříbenost v nejrůznějších básnických oblastech a žánrech, které Borkovec v průběhu svého literárního vývoje prozkoumal a naučil se je ovládat, rafinovanost a křehkost jeho poetiky, která se vyznačuje i pozoruhodně vytříbenou ironií a specifickým podvratným humorem, jenž se neodráží pouze v jazykové rovině textů. Básně Petra Borkovce jsou smyslné, dominuje jim vizuálnost, sebevědomé a současně mistrovské užívání jazyka, kterým jim jakoby dodává další, šestý smysl.

Kamil Bouška (*1979) je považován za básníka provokatéra, enfant terrible mezi mladší generací českých básníků. Vychází z expresivní metafory a asociativnosti, z odposlechu ústně předávané řeči, kterou dokáže jedinečným způsobem spojit s chladně popisným, dokumentaristickým odstupem, s nímž zachycuje nevábné, až morbidní charakter lidí. Jeho humor je černý, často pochmurné verše se společenskokritickým přesahem vyzařují zoufalost, útočnost a břitký vtip. Porota vyzdvihla jeho poslední jednosvazkový triptych Dokumenty (2023), který označila za jedno z nejpozoruhodnějších děl české literární scény poslední doby.

Bohdan Chlíbec (*1963) je rovněž moderním expresionistou či naturalistou, ale jeho poezie se hlásí k tradici oceňující fragmentárnost a má výrazně existencialistický ráz. Jeho poezie je silná v kontrastním spojení emocionality a odtažitosti, kterého dosahuje díky bezchybné propracovanosti a formální dokonalosti svých básní. Důležitou roli v toku veršů hraje ticho, nemožnost vzájemného pochopení a nedostatečnost jazykového vyjádření. Absurdní, a přesto půvabná rozvernost jeho veršů je nejen klasicky expresionistická, ale také jedinečná díky živé sugestivitě a smyslu pro obraznost a humor, jimiž poutavě stylizuje lidské nedostatky, které jsou jeho ústředním tématem a na nichž buduje svůj imaginární paralelní svět. Zvláštní uznání porota vyslovila Chlíbcově nejnovější básnické sbírce Stereo (Aula, 2022).

Ozan Zakariya Keskinkýlýç (*1989) je politolog, spisovatel na volné noze a básník. Kromě vědeckých textů píše také prózu, rozhlasové hry a poezii. Jeho díla byla publikována v různých literárních časopisech, sbornících a antologiích v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Nejnověji vyšly sborníky „Prinzenbad. Gedichte“ („Prinzenbad. Básně“, 2022) a Muslimaniac. Die Karriere eines Feindbildes“ („Muslimaniac. Kariéra obrazného nepřítele“, 2023). K význačným rysům jeho tvorby patří květnatý jazyk, který otevírá prostor pro představy, ostře kontrastující s údernou ironií, dále jeho práce s klišé a atributy, jeho humor a jeho vysoká variabilnost.

Georg Leß (*1981) využívá básnických postupů plných překvapivých asociací. Odvážně přesazuje slova a významy do takřka kruté pohádky vytvářené nespolehlivým vnímáním. Je velkým milovníkem hororů. Motivy se překrývají, nikdy nejsou tím, čím se na první pohled zdají být. Skvěle promyšlené zlomy v obrazech obsažených v jeho textech opakovaně vyvolávají plodný neklid a vytvářejí zcela jedinečný druh humoru. S každou svou knihou – včetně básnických sbírek „Schlachtgewicht“ („Jatečná hmotnost“, 2013), „Hohlhandmusikalität“ („Hudebnost v dlani“, 2019) a „die Nacht der Hungerputten“ („Noc hladových andělíčků“, 2023) – vždy překvapuje něčím zcela novým. „S každou slabikou se stávám někým jiným,“ jak od něj jednou zaznělo a daří se mu to jako nikomu. Georg Leß je považován za jednoho z nejosobitějších básníků své generace.

Dana Ranga (*1964) je lékařka a dokumentaristka z Bukurešti. Od své první básnické sbírky, napsané v rumunštině v roce 2005, vydala tři básnické sbírky v němčině. Dana Ranga se ubírá ve svém díle vpřed projektově, což naznačují i názvy jejích knih: „Wasserbuch“ („Kniha vody“), „Hauthaus“ („Dům z kůže“) a „Cosmos!“ („Kosmos!“). Společným znakem těchto knih je jazyk, který je utvářen pohledem pod vodní hladinu, do lidského těla a do vesmíru a který poeticky zkoumá biologickou mikrostrukturu člověka a jeho kulturní makrostrukturu, jeho cizí světy v mořských hlubinách a jeho cesty do vesmíru. Básně Dany Rangy, někdy lakonické, jindy vědecky analytické, a pak zase opojně smyslné, jsou vždy pečlivě vystavěné. Současnou poezii obohacuje o různé odborné jazyky a i těm nejobtížnějším slovům dává kontext, v němž odhalují svou neočekávanou krásu.

Členové poroty:
Wanda Heinrichová, Nadja Küchenmeister, Radek Malý, Pavel Novotný, Katharina Schultens a Hans Thill

Východiska nového způsobu udělování Drážďanské ceny za poezii:

Drážďanská cena za poezii je od roku 1996 každé dva roky udělována básníkům a básnířkám žijícím v Evropě, kteří píší v německém a/nebo českém jazyce a jejichž básně splňují vysoké umělecké nároky. Statut a způsob udělování ceny prošly do roku 2023 jen minimálními změnami. Zkušenosti z posledních let ukázaly, že postup již neodpovídal současným potřebám. Vývoj na literární scéně, který přinesl například také změny ve finančním odměňování oceněných, ale také poptávka po dvoujazyčné ceně za poezii, která je v této podobě ojedinělá, a rovněž těžkopádný a složitý postup při udělování ceny si vyžádaly změnu ve způsobu jejího udělování.

Jedinečná přidaná hodnota Drážďanské ceny lyriky – její dvojjazyčnost – zůstane zachována i do budoucna. Tím se upevní přeshraniční partnerství a síť a posílí se překladatelská činnost. Udělení dvou stejně finančně podpořených cen, každé s odměnou 7 500 eur, jedné pro německojazyčného básníka a jedné pro českojazyčného básníka, je navíc významným důkazem o budování mostů mezi státy. Navýšení dotace

Drážďanské ceny lyriky jde ve srovnání s jinými literárními cenami s dobou. Zefektivnění procesu udělování cen na principu nominace sdružuje zdroje a umožňuje posílit komunikaci s veřejností. Tandemová spolupráce se zaměřuje i na téma překladů. Nominační proces umožňuje cenu zacílit na mimořádnou básnickou kvalitu a může výrazně zvýšit atraktivitu Drážďanské ceny lyriky. Důležitým a trvalým výsledkem tohoto ocenění je dvojjazyčná publikace.

Další informace naleznete na:
www.dresden.de/lyrikpreis