Článků lákajících čtenáře na „5 blogů, které se vyplatí sledovat“, najdete na internetu mnoho. Začaly se objevovat ještě v době, kdy sociální síť Facebook nenavštěvovalo tolik lidí a kdy byl Instagram v českém prostředí ještě v plenkách a vědělo se o něm asi tolik, jako víme dnes o Tik Toku. Tedy v době, kdy byly blogy všeho zaměření na výsluní a čtenáři i samotní tvůrci ještě nepřecházeli právě na sociální sítě. Jak se blogování vyvíjelo, jak si dnes stojí a jakou měly a mají blogy literární hodnotu?

Co je to blog?

 
„Blog je zajímavý a jednoduchý způsob, jak se na internetu prezentovat. Můžete zde psát své názory, postřehy a komentáře pomocí krátkých chronologicky řazených textů, odkazů na jiné internetové stránky, obrázků a fotografií. K této formě prezentace nepotřebujete mít zvláštní znalosti o programování na webu a grafice,“ vysvětluje čtenářům článek „Víte, co je to blog?“ z roku 2003.¹https://www.novinky.cz/internet-a-pc/clanek/vite-co-je-to-blog-261214.

Dnes by taková definice byla zbytečná. První blogy začaly vznikat v devadesátých letech. Jedním z prvních blogerů byl i student pensylvánské univerzity Justin Hall. Osobní blog „Justin’s Links from the Underground“ si založil už v roce 1994. Rozšiřující se internet a vylepšované webové stránky postupně inspirovaly další zájemce o sepisování vlastních zážitků a úvah, až se z této činnosti stala celosvětová komunitní aktivita. Největší rozšíření zažilo blogování na přelomu tisíciletí a v následujících letech, důležitou roli při tom hrálo postupné rozšiřování internetové sítě a její zvyšující se dostupnost. Hlavním lákadlem při zakládání blogů bylo především využití neplaceného a snadno dostupného prostoru těmi, kteří se do psaní chtěli pustit nebo se v něm zlepšovat.

Přes počáteční rozmach bylo ještě v roce 2007 blogování spíše lokální a menšinovou aktivitou. Celosvětová popularita blogů se však začala zvyšovat v následujících letech. Stále víc každodenních uživatelů internetu chtělo vědět, co blogování vlastně znamená; protože si rovněž velké mediální domy uvědomily, že můžou blogy využívat jako šikovný nástroj pro online marketing.²Jedná se o rok 2010, kdy Facebook stále používalo omezené množství lidí a ostatní sociální média nebyla ještě rozšířená nebo neexistovala. Díky tomu se samotné slovo blog – a další jemu příbuzná – stalo poměrně vyhledávaným klíčovým slovem v internetových vyhledávačích. Uvádí se, že na konci roku 2010 existovalo přes 150 milionů dohledatelných blogů.

Kouzlo blogů objevily firmy a z platformy pro obyčejné lidi se přirozeně stala nezbytná součást marketingové strategie (často poněkud artificiální). Loňská studie dokonce ukázala, že 68 % marketérů považuje blogování za mnohem účinnější, než tomu bylo dva roky předtím.³https://databox.com/perfect-content-marketing-mix. Ač se vám tedy chvílemi může zdát, že blogy jsou už skomírajícím médiem, není tomu tak. Jsou stále „in“, přičemž je tvůrci využívají čím dál efektivněji. Na druhou stranu jim výrazně konkurují běžné sociální sítě (Facebook, Instagram, YouTube) a mnoho blogerů v průběhu posledních let přešlo právě na ně. Někdy je zkrátka snazší něco vyfotit a přidat k tomu myšlenku popsanou několika slovy než nějaké téma dlouze popisovat.

Blogeři stále působí a píší nejen v Česku, ale i všude ve světě. U nás je odrazem toho i v podstatě nedávno založená kategorie literární ceny Magnesia Litera. Blog je stále jednou z nejpřívětivějších platforem, na níž lze sdílet myšlenky, názory či úvahy. V zemích, ve kterých je omezený přístup k sociálním sítím, se blogy používají taktéž k zesilování hlasů, jež by jinak byly pravděpodobně utišeny.

Neomezená témata

 
Aby se netříštila čtenářská koncentrace a lidem stačilo sledovat jednu webovou stránku namísto dvaceti, vznikly nejen v Česku blogy přímo na zpravodajských serverech, kde si může v podstatě kdokoliv založit svůj vlastní internetový zápisník. A rozhodně nejde pouze o články zpravodajského charakteru, blogeři mohou psát jednoduše o všem, pokud neporušují etický kodex. Díky tomu se dnes na českých webech můžeme setkat s blogy na stránkách iDnes.cz, Aktuálně.cz či Respekt.cz.

„Myslím, že třeba blogování představuje pro spoustu lidí naprosto úžasnou možnost, jak proniknout do literatury, byť internetové. Je to rychlé, kyberprostor snese všechno… A navíc může autor příspěvků sledovat reakce na ně a poučit či pobavit se jimi. Já osobně ráda čtu cizí blogy, jsem ráda, že témata nejsou omezena žádnými představami například vydavatelů novin o tom, co čtenáře zajímá. Konkurence to samozřejmě je – proč by si lidi kupovali knížky, když si můžou přečíst spoustu zajímavých věcí zadarmo? Ale domnívám se, že pozitivní aspekty převažují,“ napsala v roce 2008 prozaička a publicistka Iva Pekárková v odpovědi na otázku, co říká na internetovou literaturu a jestli ji považuje za konkurenci.⁴https://www.idnes.cz/kultura/odpovedi/iva-pekarkova-on-line.O_PEKARKOVA. Svůj blog na iDnes.cz psala aktivně až do roku 2017.

Iva Pekárková. Foto: Kenneth Osieme Odozi

Kde hledat literární hodnotu

 
Už bylo zmíněno, že blogů je celosvětově přes sto padesát milionů. Jak se má běžný čtenář vyznat v tom, co je dobré, a co naopak ztráta času? Mají široké zaměření, a proto jsou pokusy o vymezení určujících znaků marné. Blogový příspěvek totiž může být útvarem různých podob – od online deníčku přes fejetony a recenze až po kvalitní publicistiku. Anebo se může jednat o žánrový hybrid. Publicistických textů je ale na blozích nejvíce.

Publicistické blogy jsou jakožto literární žánr součástí umělecké tvorby. Autor takového blogu umí zacházet s jazykem, vytvářet texty a tyto texty dostávat ke čtenářům. Jde o vlastnost částečně naučenou měsíci a roky praxe, do jisté míry vyžadující také vrozený předpoklad, nadání.⁵http://blog.blog.cz/1202/bloger-versus-spisovatel. Přesto se blogy od textů publikovaných v časopisech liší přinejmenším jedním podstatným prvkem: článek na blogu je zveřejněn bez editorského zásahu. Autor se proto musí spoléhat pouze na sebe a na své zkušenosti a soudnost. Nárok blogu na čas, vytrvalost a dlouhodobou motivovanost autora sice nejsou přijatelné pro všechny, ale pokud chce autor být bójkou v blogerském moři, nezbývá, než jim dostát.

Aby se příspěvky blogerů daly považovat za kvalitní, měly by jako slovesný projev plnit několik funkcí. Podle Slovníku literární teorie z roku 1984⁶Vlašín, Štěpán (red.) Slovník literární teorie. Praha, Československý spisovatel 1984. má každý takový projev tři funkce, a to poznávací, výchovnou a především estetickou. Funkce poznávací zahrnuje schopnost literárního díla poskytnout určitý okruh informací o skutečnosti, která je předmětem úvahy. Za funkci výchovnou je považován vliv literárního díla na formování postojů čtenáře a následně na jeho jednání. A hlavní – estetická – funkce spočívá ve vytvoření podmínek pro estetický literární prožitek, vzbuzuje emoce, fantazii, prostředkuje prožitek. Estetická funkce vzniká v souhře obsahových a formálních činitelů i vnějších podmínek.⁷https://www.fi.muni.cz/~xsmerk/fcelit.pdf. Literární dílo navíc nejde parafrázovat, protože by mohlo ztratit svou hodnotu.

Úspěšnost a zajištění postavení blogu může mimo jiné zaručit dodržování jednoho tématu, něčeho, o čem dokáže psát jen málo lidí a co by se současně dalo označit jako naplnění mezery na trhu. Hodnotu jednotlivých textů i blogu jako celku lze nejlépe posoudit až s odstupem času, stejně jako to bývá u povídek, novel či románů, a rozhodně nelze blog hodnotit na základě přečtení jednoho článku. Ze stejného důvodu mohou například v letošním ročníku Magnesie Litery soutěžit pouze blogy, které byly poprvé publikovány nejpozději v roce 2018 a které jejich autoři tvoří i v roce 2020. Jak je uvedeno v zásadách literárního ocenění, právě kvalita textů ve vytyčeném období (2019 až 2020) je pro určení nominovaných rozhodující. Hodnotu mají zkrátka texty, jež obstojí v čase a jež jsou svým zaměřením dlouhodobě aktuální.

Nejdřív blog, pak kniha

 
Pokud bloger píše dobré texty a lidé je dlouhodobě čtou, je vydání vlastní knihy jakousi metou, dalším přirozeným krokem. A někdy vlastně i jakýmsi završením. To se týká i úspěšných youtuberů, kterým se často říká zastřešujícím pojmem blogeři, i když blogery v pravém smyslu slova nejsou. Někdy je knižní publikování blogových zápisků jejich vlastní autorský záměr, jindy promyšlený plán nakladatelství. V tom je ale rozdíl – buď jde o vydání článků někoho, kdo se psaní věnuje několik let, anebo dostane tzv. zakázku, aby „něco napsal“, předem. Prvním příkladem může být Kateřina Lustigová (nyní Saint Germain) a její kuchařka, jejíž obsah a koncept vychází z populárního food blogu My Cooking Diary a již si vydala samonákladem.

Naopak kniha, jejímž autorem je oblíbený youtuber, je samozřejmě dobrý marketingový nápad. To je případ Karla Kováře alias Kovyho, kterému knihu o jeho (tehdy dvacetiletém) životě vydalo nakladatelství BizBooks v roce 2017 a která díky jeho téměř sedmisettisícové fanouškovské základně nemá nouzi o odbyt. Po dvou letech od vydání svého životopisu napsal Kovy svou druhou knihu, s názvem iPohádka, tentokrát šlo o vymyšlený příběh pro děti, o tom, jak se pohádkové království připojí k internetu.

Karel Kovář v Show Jana Krause. Foto: Wikipedia

Vydávat knihy známým osobnostem, nehledě na to, jestli jde o kvalitu či jen o potěšení čtenářů a fanoušků, je zřejmě dobrý tah, a proto například nakladatelství Motto vydalo knihu i blogerkám Tereze Salte s názvem Šlehačková oblaka (2017) a Barboře Šťastné Dobrá tak akorát (2017). Optimálním výsledkem je jednoduše radost fanoušků ve spojení s dobrými prodeji, na literární úroveň a dlouhodobý přínos společnosti se až tolik nehledí. A když už nic jiného, kniha vydaná tradičním nakladatelstvím může na knižním trhu působit důvěryhodněji.

Padesát tisíc fanoušků

 
Kvalitu, v některých případech spíše oblíbenost blogů lze zhodnotit všelijak. Například oficiálním oceněním. Spíš než kvalita a přínos společnosti se však v určitých anketách posuzuje počet fanoušků. Řeč je konkrétně o Czech Social Awards, které dříve existovaly pod názvy Czech Blog Awards, Bloger roku a Blogerka roku. Jde o ocenění pro členy internetové komunity na sociálních sítích, nikoli primárně o cenu za psaný blog s ucelenými texty. Blogery a blogerky do několika kategorií (video, beauty, fashion, food či life bloger) nominují jejich fanoušci a ti také následně hlasují o vítězích. Jinými slovy, vyhraje ten, kdo má víc sledujících a větší popularitu – nejde tedy o uměleckou hodnotu, ale spíše o oblíbenost mezi určitými věkovými skupinami čtenářů. Ještě jasněji to vyplývá z oficiálních pravidel soutěže, jež lze nalézt na její webové stránce. „Ankety Czech Social Awards se může zúčastnit každý, kdo má svůj vlastní aktivní profil, blog nebo video kanál v českém jazyce, který sleduje minimálně padesát tisíc fanoušků (…).“⁸https://czechsocialawards.cz/rules.

Abychom ale ukázali i druhou stranu populární ankety, zaměřme se na výsledky prvního ročníku. Ukázalo se totiž, že vítězové i nominovaní více či méně pronikají do knižního světa. Vítězky kategorie Fashion Blog, sestry Ehrenbergerovy známé pod přezdívkou A Cup of Style, vydaly v roce 2015 knihu Móda, krása a životní styl, jež se brzy stala bestsellerem. Autorky mimoto pravidelně vydávají svůj motivační diář a v letošním roce přišly s knihou Deset let se ségrou.

Lucie a Nicole Ehrenbergerovy. Foto: archív autorek

Kategorii Bloger roku vyhrál Dominik Landsmann, autor blogu o radostech a strastech otce na rodičovské dovolené Deníček moderního fotra (2014). Jeho tvorba měla u čtenářů úspěch, proto se rozhodl vydat své blogové texty i knižně, nedlouho po tom přišel s knižním pokračováním a dnes má na kontě už celou řadu knih. Letos se dokonce začalo s natáčením stejnojmenného filmu podle jeho předlohy.

Někteří finalisté se podíleli na knihách Já, Jůtuber, ve kterých se svěřují s tím, jak se dostali k blogům, respektive k videím na platformě YouTube, a jak to celé zvládají.⁹https://blog.martinus.cz/2015/11/blogeri-a-blogerky-roku-sama-kniha. Knihy vycházely v nakladatelství CooBoo a jejich cílovou skupinou byly zejména děti a teenageři. Přestože podobné tituly vycházejí a často jsou několik týdnů v první desítce nejprodávanějších knih, o jejich literární hodnotě můžeme diskutovat.

Skutečně nejlepší české blogy

 
Zásadní milník ve vnímání a oceňování českých blogů nastal v roce 2015, kdy výroční knižní ceny Magnesia Litera představily několik změn, jež měly pomoct propagaci kvalitních knih. Mediálně nejviditelnější novinkou byl vznik soutěžní kategorie Magnesia blog roku, která si klade za cíl ocenit nejlepší blogy na české scéně.

Tříčlenná porota hledá šest vhodných blogů podle stanovených kritérií – literární kvalita textů a pravidelnost psaní článků v daném období. Odborná porota je složena ze dvou spisovatelů a jednoho literárního kritika, přičemž dva z porotců bývají laureáti některé z kategorií cen Magnesia Litera, třetí se doplňuje tak, aby bylo složení co nejpestřejší. První porota měla složení Petra Soukupová, Emil Hakl a Pavel Mandys, letošními porotci jsou Anna Bolavá, Petr Borkovec a Ondřej Nezbeda. Co se týče hodnocení literární kvality jednotlivých blogů, má porota poměrně velkou volnost, je zkrátka na jejím uvážení, jaký blog jí přijde zajímavě, originálně a stylisticky výborně napsaný.

Následně z těchto nominovaných veřejnost vybírá vítěze, a to skrze oficiální webové stránky soutěže. Nominované blogy bývají nejčastěji společenského, kulturního a politického zaměření. Tematika je různá, a proto když bude například módní blog dobře psaný, může být nominován taky. Oceněný autor získá odměnu v hodnotě padesáti tisíc korun, aby mohl svůj blog vydat knižně. Není stanoven termín, dokdy by se tak mělo stát, nicméně organizátoři Magnesie Litery mohou s autorem podepsat smlouvu a vyplatit mu prémii až ve chvíli, kdy si najde nakladatele. Porota by proto měla vybírat takové blogy, které mají hodnotu a potenciál být i na papíře. Přestože vítěz daného ročníku je vždy pouze jeden, je dobré nezapomínat na to, že zbylých pět finalistů píše obdobně kvalitní blogové příspěvky. Magnesia Litera může sloužit jako spolehlivý průvodce českými blogy, jež stojí za to sledovat.

Vítězové

 
Čtrnáctý ročník (2015) ocenil blog herečky a blogerky Marie Doležalové s názvem Kafe a cigárko aneb Historky z hereckého podsvětí, která ještě týž rok vydala stejnojmennou knihu v ostravském nakladatelství Domino. Knižně vydané blogové zápisky se staly hitem vánočního trhu nejen v tištěné (za dva měsíce se prodalo přes dvacet pět tisíc výtisků), ale i elektronické podobě. Kafe a cigárko slavilo úspěch ještě několik měsíců poté a dodnes jde o známý titul.¹⁰https://magnesia-litera.cz/tiskova-zprava-2016/.

Následující rok ze šestice nominovaných vzešel jako vítěz Tomáš Princ se svým specifickým blogem Humans of Prague, na kterém zveřejňoval texty doplněné fotografiemi náhodných lidí, jež potkal v ulicích Prahy. Přestože vyhrál a získal prostředky na realizaci knihy, nakonec vyšla (ve dvou jazykových a barevných verzích) až v říjnu 2017 v nakladatelství Labyrint. Tomáš Princ na svém blogu (umístěném na webu iHNed.cz a podporovaném automobilkou Seat) i sociálních sítích (sledovaných více než sto tisíci lidmi) ke konci téhož roku uvedl, že „po čtyřech a půl letech v ulicích, po několika tisících oslovení, čtrnácti set zveřejněných příbězích a letošní usilovné práci na knize, jsem si v uplynulých dnech uvědomil, že si od práce na blogu zkrátka potřebuji trochu odpočinout.“¹¹http://humansofprague.ihned.cz/. Až dva roky poté – v únoru 2019 – na stejná místa napsal, že se omlouvá za svou nepřítomnost, ale že se fanoušci mohou těšit na další jeho aktivitu. Bohužel ani do dnešního dne Princ nezveřejnil nový portrét člověka z pražských ulic. Nicméně kniha je stále v prodeji a těší se dobrým recenzím.

V roce 2017 vyhrál osobitý blog s názvem KKRD Boys, za nímž stojí skupina anonymních Brňanů. Své příspěvky o životě v moravské metropoli či o společenských a politických tématech píšou brněnským hantecem, argotem a často úplně bez interpunkce. Podle poroty byla důvodem jejich ocenění Magnesií Literou skutečnost, že blog obsahově i jazykově pevně zakotvený v Brně dosahuje kultovního statusu i mimo své domovské město a že se autoři neváhají podle potřeby vymezovat taky proti projevům rasismu či neonacismu. Blog vznikl v roce 2014, ale v posledních měsících se na webových stránkách objevují nové články (respektive delší odstavce) spíše sporadicky, aktivnější jsou autoři na svých sociálních sítích, nicméně delších textů už není tolik. KKRD Boys si sami postupně vydali čtyři knihy, které „mapují krásy a nástrahy brněnských hospod a nevěstinců“. Nelze pochybovat o čtenářském zájmu, zřejmě i proto loni brněnské Divadlo Husa na provázku uvedlo hru Pravidla bincárny, jež je inspirována právě nekorektními texty těchto blogerů.

„Pokud to není pravdivé, je to dobře vymyšlené.“ Tak zní motto katolického satirického blogu s názvem Tisíckráte, který porota nominovala už podruhé, cenu Magnesia blog roku však díky šesti tisícům čtenářských hlasů získal až v roce 2018. Podle porotců autoři blogu své texty píšou „s hlubokou obeznámeností s historií a tradicí římskokatolické církve i s pozoruhodnou schopností vytvářet zábavná a chytrá fake news.“ Jako všichni předchozí ocenění i oni získali padesát tisíc korun na knižní vydání svého blogu. Poslední veřejnou zprávou o chystané knize je, že autoři ještě přesně nevědí, jakým způsobem do ní převedou obsah svých stránek. „Mohla by se pak distribuovat v kostelech či na poutích,“ uvádějí sarkasticky v rozhovoru.¹²https://www.idnes.cz/brno/zpravy/blog-tisickrate-satira-cirkev-magnesia-litera.A180502_399040_brno-zpravy_krut. V červenci jsem se od nich dozvěděl, že kniha nejspíš vyjde až na jaře 2021.

V zemi, kde je alkohol nedílnou součástí společenského života, je více než záslužné psát o osobních zkušenostech s alkoholismem. A to přesně dělá už třetím rokem na svém blogu (respektive facebookovém profilu) abstinující alkoholička Michaela Duffková. Zezačátku byla v anonymitě, v únoru 2019 se však rozhodla odhalit svou identitu – vystoupila na pražské FuckUp Night v kině Lucerna. Následně získala nominaci na Magnesia blog roku, kterou proměnila ve vítězství. Duffková nadále veřejně pomáhá lidem s podobnými problémy, současně už nejen skrze sociální sítě, rozhovory a přednášky, ale i prostřednictvím stránek své knihy s názvem Zápisník alkoholičky (2020). V červenci vyšla i stejnojmenná audiokniha ve vydavatelství Voxi.

Konečně se dostáváme k letošním nominovaným blogům. Vítěze bychom za normální situace už několik měsíců znali, vzhledem k pandemii bylo vyhlášení Magnesie Litery přesunuto na konec srpna. O vítězném blogu jako obvykle hlasují čtenáři, vybírat mohou z těchto: Nejsemtabu, Pacholek, Městská poezie Brno, Tolasz, Zrzi a Knihomam.

Kristýna Sládečková, autorka blogu Knihomam.cz. Foto: archív autorky

Básník, překladatel a publicista Petr Borkovec, jeden z letošních porotců Magnesia Blog roku, na závěr objasňuje, jak hledali šest literárně hodnotných blogů: „Důležité pro nás bylo, že autoři měli texty psané s chutí a že jich tam bylo hodně. Myslím, že nejen my, ale i čtenáři poznají vtip, vynalézavou práci s profesním slangem nebo jazykem nějaké skupiny či energii při vyprávění historky. Potřeboval jsem si prostě počíst. Blogy jsme vybírali dlouho a pečlivě. Každý z nás se snažil o ‚objev‘, kterým ostatním vyrazíme dech. Já osobně pátral po něčem – právě i jazykově – bizarním, co se ale koneckonců ukazuje jako šířeji platné. Třeba ujeté teenagerské, lehce grafomanské zpovědi, které ale něco podstatného vypovídají o dnešních třináctiletých lidech.“ Podrobnější informace o jednotlivých nominovaných blozích se dozvíte přímo na stránkách Magnesie Litery. Vyhlášení proběhne 31. srpna na ČT Art.