Ahoj Agato! Ještě jednou ti gratuluji k udělené ceně. Jak se cítíš jako „nejlepší mladá překladatelka“ v Polsku?
Jako nejlepší mladá překladatelka se rozhodně necítím, ale bylo to velmi milé, dovědět se, že ten můj koníček má možná i nějaký smysl. Taky jsem ocenila pozvání na bohemistický seminář a možnost poznat překladatele z ostatních zemí. Byla to skvělá zkušenost.

Jak ses o soutěži dozvěděla? Zúčastnila ses jí už loni?
Ze stránek varšavského Českého centra. Minule jsem se o soutěži dověděla příliš pozdě, nestihla jsem se přihlásit.

Proč ses vůbec rozhodla do toho jít?
Chtěla jsem prostě zkusit své síly. A taky pro zábavu.

Zábavu? Co tě na soutěži nebo překládání bavilo?
Mám velmi ráda fázi konzultací s rodilými mluvčími. Většinou objevuji oblasti češtiny, a občas i „češství” samotného, o kterých jsem měla jen chabé tušení. Potom se už u samotného překládání dovídám, že i polštinu ovládám daleko hůř, než jsem si myslela. Baví mě taky dynamika takzvaného tvůrčího procesu. Věta, která se mi jednoho dne zdá být naprosto geniální, další den působí jako věta, která je úplně k ničemu. A když se nakonec, po dlouhých bojích, spokojím s poslední verzí, rodilý mluvčí, tentokrát polský, říká, tady by to asi potřebovalo změnit, žejo? Je to legrace.

A co ti v textu působilo největší potíže? Znala jsi Do tmy už před soutěží?
Román jsem přečetla už po vyhlášení soutěže. Část problémů byla dost typická pro česko-polský překlad, třeba slovesný vid. Obtížné mi přišly lyrické pasáže – vyjádřit původní atmosféru a přitom dosáhnout přirozeného efektu ve svém jazyce.

Měla jsi nějakou strategii, metodu? Jak jsi na překladu pracovala?
Nejdřív jsem si přečetla celý román, abych měla obecnou představu o kontextu, autorčině stylu a tak dále. Potom jsem se zaměřila už přímo na zadanou kapitolu. Přemýšlela jsem nad největšími překladatelskými oříšky, hledala jsem ve slovnících a v korpusu. Ptala jsem se rodilých mluvčích na nejasná místa. Do samotného překládání jsem se pustila teprve ve chvíli, kdy jsem se cítila připravená. I když se potom pochopitelně objevily další pochybnosti.

Co si vůbec myslíš o ideji Soutěže Susanny Roth?
Myslím si, že je to velká šance pro začínající překladatele. Skvělé bylo taky to, že jsme v Polsku dostali zpětnou vazbu ve formě překladatelského semináře.

Jak ten seminář probíhal? A co jste na něm probírali?
První část byla věnovaná česko-polskému překladu obecně. V další jsme probírali už konkrétně naše překlady. Která řešení byla dobrá, která méně zdařilá a proč.

Kdybys měla nějak shrnout, co ses díky soutěži naučila, co by to bylo?
Pochopila jsem, že překlad je také umění rozhodovat. A že tudíž potřebuje odvahu. Myslím si, že jsem teď trošku odvážnější.

Co je podle tebe na práci překladatele nejdůležitější? Dala bys začínajícím překladatelům nějakou radu?
Sama jsem začínající, takže bych si netroufla někoho poučovat. Moudřejší než já říkají, že důležitá je pokora, a já jim věřím. Osobně mne velmi inspiroval jeden polský překladatel ze švédštiny, který napsal, že nejsou jednoduché texty. Když se nám text zdá jednoduchý, znamená to, že jsme prostě nepochopili, kde je háček.

Moc děkuji za rozhovor a přeji ti hodně zábavy u dalších překladů!
Mockrát děkuji!