Literární rekonstrukce jedno osudu z tisíců, které pohltily ruské dějiny

Beletrie

Rusistka a překladatelka Alena Machoninová se vydala cestou subtilní intelektuální práce, jíž rekonstruuje osud Heleny Frischerové. Moravská rodačka, kterou osud zavál do Ruska v čase stalinského teroru a která se také stala předobrazem Ri ze slavného (a za komunismu zakázaného) románu Jiřího Weila Moskva-hranice z roku 1937. Jak se po letech ukázalo, na rozdíl od svého popraveného manžela přežila. Napsala vzpomínky na lágr, kde strávila deset let. Machoninová ve svém literárně dokumentárním románu pátrá v zákrutách ruského intelektuálního myšlení, zabývá se překladatelskými záludnostmi a úvahami, zároveň dokumentuje i postoje obyčejných současných Rusů včetně jejich názorů na válku v Ukrajině. Zachycuje vzpomínky a přemýšlení Frischerové i skrze její korespondenci a paměti. Před čtenářem se tak otevírá nejen tragédie ruské industrializace a modernizace realizovaná autoritářským politickým systémem, ale také traumatizované nitro její oběti.

Alena Machoninová (1980) vystudovala rusistiku a komparatistiku na Univerzitě Karlově. Působila na Moskevské státní univerzitě jako lektorka českého jazyka a literatury. V Rusku prožila přerývaných dvacet let. Píše a přednáší o ruské literatuře 20. a 21. století – především o neoficiální sovětské poezii a současné próze. Připravila a s Janem Machoninem přeložila antologii básníků lianozovské školy Zloději všedních okamžiků (2015). Je autorkou doslovů k prózám Ljudmily Ulické, Andreje Bitova, Heleny Frischerové, Tamary Petkevičové, Andreje Platonova, Mariji Stěpanovové, Oksany Vasjakinové aj.; některé z těchto knih také přeložila do češtiny. K vydání připravila Dějiny ruské moderny (2022) své učitelky Miluše Zadražilové.