Proč vlastně tahle cena vznikla? Co bylo popudem?
V podpoře zahraničních bohemistů a překladatelů existují na státní úrovni velké mezery, přičemž tyto mezery jsou ještě citelnější v souvislosti s podporou určenou začínajícím bohemistů a překladatelům, to jest studentům, čerstvým absolventům atd., jinými slovy řečeno další generaci šířící dobré jméno české literatury, respektive šířeji kultury. V této oblasti se jedná o – pokud je mi známo – zcela ojedinělou aktivitu. Vedle toho je druhým cílem, prostřednictvím autorů, kteří věkově odpovídají účastníkům Ceny, podporovat současnou kvalitní českou literaturu a její šíření v zahraničí.

Odkdy cena funguje a jaký je její mechanismus?
Nultý ročník Ceny, tehdy ještě pod označením Překladatelská soutěž Susanny Roth, jsme pořádali v roce 2014 v souvislosti se 100. výročím narození Bohumila Hrabala. S nápadem pořádat takovýto druh aktivity jsem přišel já, později jsme detailnější pravidla rozpracovali se zástupkyněmi Českých center, s nimiž Cenu pořádáme. Vzhledem k velkému úspěchu nultého ročníku jsme se domluvili, že budeme v jejím pořádání pokračovat každoročně – letos se tedy jedná v pořadí o třetí ročník.

Vzhledem k našim finančním možnostem se Cena uděluje v přibližně dvanácti zemích, které se částečně obměňují podle toho, jak mají zájem se daného ročníku účastnit. Jedná se o země, v nichž působí Česká centra nebo v nichž má zájem participovat na Ceně zastupitelský úřad České republiky. Dosud se Cena konala v Bělorusku, Bulharsku, Egyptě, Finsku, Chorvatsku, Itálii, Japonsku, Jižní Koreji, Lotyšsku, Německu, Nizozemí, Polsku, Rakousku, Rumunsku, Rusku, Španělsku, Švýcarsku, Ukrajině a Velké Británii.

Jak jsem již naznačil, Cena je zaměřena na začínající překladatele do 40 let věku, jejichž úkolem je překlad dosud nepřeložené současné české prózy autorů obdobného věku, tj. kolem 40 let. Uchazeči překládají ucelený úryvek vybraného autora z knihy vydané v předchozích dvou letech, přičemž do soutěže nepřijímáme již publikované překlady. V roce 2015 se jednalo o Návrat krále Šumavy Davida Jana Žáka a letos o román Do tmy Anny Bolavé, na jaře oceněný cenou Magnesia Litera za prózu. Výzva je vydávána koncem roku s uzávěrkou pro odevzdání překladů koncem ledna roku následujícího.

Co považuješ za zásadní dopad ceny? Jaký je efekt?
V r. 2014 se soutěže účastnilo téměř 140 uchazečů, v r. 2015 téměř 100 zájemců a letos opět téměř 140 překladatelů. Když jsme přemýšleli nad tím, jak laureáty smysluplně odměnit, došli jsme k závěru, že nejlepším řešením je umožnit jim živý kontakt s českým prostředím, se svými kolegy z jiných zemí, autory, odborníky. Každému z laureátů je tudíž uhrazen pobyt v České republice a účast na několikadenním Bohemistickém semináři, financovaném Ministerstvem kultury ČR. Krátký odborný program nabízíme vítězům i my spolu s Českými centry. Vedle toho jsou v rámci programu jednotlivých Českých center vítězové prezentovány během literárních večerů, festivalů, diskuzí, oceněné překlady jsou publikovány v místních literárních periodikách.

Cena rovněž může být pro mladé překladatele výrazným impulzem k dalšímu překládání, jak ostatně víme od nich samotných – dobrým příkladem je maďarská účastnice Zsuzsanna Juhászné Hahn, již výhra v Ceně motivovala k intenzivnější překladatelské činnosti. Výsledkem je vydání knih prozaiček Petry Soukupové Zmizet a Dory Kaprálové Zimní kniha o lásce, v současné chvíli se Zsuzsanna věnuje překladu knihy Jana Němce Dějiny světla.

A co ohlasy? Jaké jsou?
Cena je vysoce hodnocena jak řediteli jednotlivých Českých center, tak především samotnými překladateli a bohemisty, nemluvě o autorech překládaných děl.

Vyšly už v důsledku ceny nějaké překlady?
Přinejmenším překlady příslušného úryvku vycházejí často časopisecky. Vydání překládaného titulu v konkrétní zemi je jedním z našich cílů, je to ovšem běh na dlouhou trať, neboť česká literatura nemá v zahraničí – až na několik výjimek typu Polska – příliš silné postavení, diplomaticky řečeno. Aktuálně se tak rýsuje možnost vydání polského překladu knihy Anny Bolavé Do tmy. Obecně řečeno je ale práce s vítěznými překlady v daných zemích jednou z priorit, na niž se plánujeme zaměřit v budoucnosti – v této souvislosti je nutné říci, že velmi záleží na osobě toho kterého ředitele Českého centra, jak je mu literatura blízká, jak dobré kontakty v dané oblasti má a jak se rozhodne problematice věnovat. Já osobně bych například uvítal více akcí typu praktických setkání potenciálních nakladatelů s překladatelem, který by měl možnost jim podrobněji překlad a autora představit. Taková akce by mohla mít například podobu pracovní snídaně, přičemž představen by nebyl pouze jeden titul překládaný v rámci Ceny, nýbrž i další zajímavé knihy českých autorů.

Dalším momentem, který by – jak se domnívám – zásadně pomohl k realizaci vydání, je provázanost s grantovým řízením na podporu překladu české literatury, vypisovaným Ministerstvem kultury ČR. V rámci řízení by k motivaci zahraničních nakladatelů podat žádost přispěla skutečnost, že by měli zaručenu podporu. Nemluvě o literárním centru, které by udělovalo rezidenční pobyty překladatelům.

Kdo hodnotí kvalitu soutěžních překladů a podle čeho se vybírají texty k překladu?
V každé z účastnických zemí pracuje porota složená z místních zkušených bohemistů a překladatelů. Poroty nemají předepsaný počet členů, ale většinou se jedná o tři členy. V některých zemích mají komise velmi těžkou práci, neboť zaslaných překladů je skutečně mnoho; v každé jazykové oblasti je oceněn pouze jeden uchazeč, ve výjimečných případech jde o dvě osoby (poprvé se tak stalo letos v případě Ukrajiny).

Pokud jde o výběr překládaného textu, ten vybírá komise složená ze zástupců spolupořádajících institucí (Institut umění – Divadelní ústav, Česká centra včetně členů Dramaturgické rady) a dalších zástupců (např. Ministerstvo kultury ČR, pořadatel Bohemistického semináře); pro příští ročník plánujeme do komise přizvat i zástupce překladatelů.