Poezie

Básně Svatavy Antošové a fotografie Petra Kurandy z cyklu jizev v kůrách stromů.

Co mají ony rytiny společného s lyrickými mikropříběhy básní v metafyzičtější rovině? Zde lze dohledat psychologickou definici „dvojakosti“ jako označení pro zvláštní duševní stav, kdy člověk má současně zcela protichůdné pocity sympatie i antipatie, lásky a nenávisti zároveň. Jde o vnitřní ambivalenci, to, čemu se říká rozpolcení, průběžnou záměnu kladných a záporných úhlů nazírání.

Každý plně prožívaný erotický vztah se bez této ambivalentní kvality nemůže obejít, tkví v samé jeho podstatě: opouštíme sebe sama a přijímáme nový rozměr existenciální podoby – dvojakost jako spoluprožívání, souběžný náhled na svět, v němž je nám souzeno společně sdílet a vychutnávat slast i bolest, rány i jizvy zároveň. Obloukem tak nacházíme důvod vřazení fotografické galerie kosočtvercové symboliky.

(Kosmas)

Ukázka

Až bude válka
jenom na webu
a světu připadat to bude málo
možná mě vyhledáš a řekneš
že ti nevadí být o vodě
a o chlebu
když všechno co se ztratit dá
na stejné lodi nám oběma
už dávno ztroskotalo

Až bude válka
jenom na webu
a připomínat bude válku růží
možná že odloupnu se od stromu
a jako když okno samo
otvírá se do mrazu
půjdu a obalím tě svojí kůží

Až skončí válka
jenom na webu
a ty dál povedeš boj o mlčení
možná ti stihnu odpustit
i faleš tvého výrazu
kterým jsi k sobě poutala
jenom tak z nudy a pro zpestření
mou vyrovnanost a můj klid