Dvacet let po listopadu 1989 vydává spisovatel Lubomír Martínek a výtvarník Karel Haloun v Edici Revolver Revue knižní rozhovor – svéráznou disputaci o dědictví normalizační éry a o mnoha dalších tématech, „před kterými není dobré utíkat“. Autoři nemají přidělené obvyklé úlohy tázajícího se a dotazovaného; jejich rozprava je „zdvojeným“ pásmem kriticky zaměřených úvah, jež se odvíjejí pomocí vzájemně kladených otázek či společně vybavovaných vzpomínek. Společenskokriticky laděný dialog dvou výrazných osobností české kultury, který vznikl na základě jejich dlouhodobého „elektronického rozhovoru“, svým osobitým tvarem obohacuje žánrové spektrum současné esejistické literatury a konfrontace dvou jedinečných osobních zkušeností představuje cenný příspěvek k úvahám o historii i současnosti české společnosti.
KAREL HALOUN (nar. 1951) absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (1972-1978) a působí zejména jako grafik a designér – věnuje se tvorbě obalů hudebních nosičů, logotypů, korporátních systémů, plakátů, knižní úpravě a ilustraci. Od roku 1996 pracuje v autorské dvojici s Luďkem Kubíkem. V letech 2004-2008 byl externím členem studia Side2, v současnosti je spolupracovníkem studia 3. dílna. Od roku 2005 působí i jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Je držitelem řady ocenění. Vystavuje samostatně i na kolektivních výstavách v Čechách i v zahraničí. Reflexe publikuje zejména v Revolver Revui a SADu. V osmdesátých letech působil v umělecké radě Junior klubu Na chmelnici, je nehrajícím členem skupin Jasná páka a Hudba Praha a jedním ze zakladatelů tajného hudebního sdružení Pornografičanka.
Recenze Josefa Jandy v Magazínu Uni (3/2010)
Recenze Evy Škamlové ve Tvaru (13/2010)