Prozaik a esejista, držitel Ceny Toma Stopparda (2008) a Magnesie Litery za prózu (2008). Emigrant, který žije střídavě mezi Francií a Českem. Narodil se 9. května 1954 v Českých Budějovicích.
Prozaik a esejista, držitel Ceny Toma Stopparda (2008) a Magnesie Litery za prózu (2008). Emigrant, který žije střídavě mezi Francií a Českem. Narodil se 9. května 1954 v Českých Budějovicích.
Název | Nakladatelství | Rok | Vybrané vydané překlady | Ocenění |
---|---|---|---|---|
Zpoždění | Pulchra | 2016 | ||
Let želvy | Revolver Revue | 2013 | ||
Muškátový oříšek | Revolver Revue | 2012 | ||
Otrava krve | Revolver Revue | 2009 | ||
Mýtus o Lynkeovi | Paseka | 2008 |
2009 Cena Toma Stopparda |
|
Olej do ohně | Paseka | 2007 |
2008 Magnesia Litera – Próza |
|
Dlouhá partie biliáru | Paseka | 2004 | ||
Mezi polednem a půlnocí | Paseka | 2001 | ||
Opilost z hloubky | Prostor | 2000 | ||
Mimochodem | Paseka | 2000 | ||
Quiproquo | Prostor | 1998 | ||
Sine loco, sine anno | Torst | 1998 | ||
Palimpsest | Prostor | 1996 | ||
Mys dobré beznaděje | Český spisovatel | 1994 | ||
Nomad’s Land | Prostor | 1994 | ||
Persona non grata | Fragment | 1993 | ||
Linka č. 2 | Československý spisovatel | 1992 |
Cena | Rok | Země |
---|---|---|
Cena Toma Stopparda | 2009 | Česká republika |
Magnesia Litera – Próza | 2008 | Česká republika |
Jedním z klíčů k mnohovrstevnatému prozaickému a esejistickému dílu Lubomíra Martínka je hledání ztracené identity moderního člověka. Místo lidí zabydlených ve zdravém egoismu, místo renesančních kondotiérů faustovského a quijotovského individualismu se podle Martínkova názoru potácejí v současném světě stíny jedinců, kteří vykazují silné narcistní sklony a chtějí 'žít a zemřít před zrcadlem'.
Absolvoval strojní průmyslovku, pracoval jako strojník, pomocný projektant a později jako kulisák v divadle. Po emigraci do Francie v roce 1979 pracoval mimo jiné jako námořník; procestoval velkou část světa, v jeho díle je patrná motiv cesty, tuláctví i exilu. Debutoval knihou Představení ještě v samizdatu (Kolín, 1986), rovněž v cizině mu vyšly další sbírky: Tipp-ex fluid & jiné idiotexty (Paříž, 1987), Persona non grata (Paříž, 1988), Sine loco – sine anno, Palubní nocturnal a Errata (Paříž, 1990) a Quiproquo (Paříž, 1991), ve vlasti mu vyšla až kniha Linka číslo 2 (Československý spisovatel, 1992, francouzsky v roce 1986 jako Porte Dauphine nation). Ta označuje nejdelší trasu pařížského metra; a právě na ní se odehrávají příběhy poetických esejů, které Martínek v knize předkládá. Následoval cestopisný soubor Mys dobré beznaděje (Československý spisovatel, 1994). Próza Opilost z hloubky (Prostor, 2000) pojednává o složitosti návratu do vlasti pro emigranta, román Mezi polednem a půlnocí (Paseka, 2001) podává detailní cestovatelské inspirace mořeplavce v panoptiku postav, které lze potkat na cestě. V Oleji do ohně (Paseka, 2007) nabízí svým hrdinům blíže neurčený přístav, ani ten je však neuchrání před vyhrocenými situacemi. Za tyto povídky získal autor v roce 2008 Magnesii Literu za prózu. „Za mimořádnou považuji úvodní povídku Nemilostný příběh, jednu z nejdrásavějších próz, jež v české literatuře za poslední roky vznikly,“ hodnotí v recenzi pro MFDnes Josef Chuchma. V eseji Mýtus o Lynkeovi (Paseka, 2008) putuje pomocí alegorie Argonautů za poznáním toho, co znamená vidět a chápat: „Lidská společnost dokonale ovládá techniku, jak jedinci zavřít oči. Podle Martínka základní etapu ve vytváření slepoty představuje školní docházka. Během vyučovacích hodin vzniká návyk na modelové situace. Mašinerie stereotypů semele jedinečné osobnosti na šedivý dav, jenž žije v hranicích automatického vidění reality,“ popisuje autorovy závěry recenzentka Práva Tereza Radváková.
Autobiografická próza Muškátový oříšek (Revolver revue, 2012) se vymezuje proti těkavé konzumaci zážitků, jak je nabízí současná zrychlená doba. Na vlastní cestě do Indonésie poznává víc sám sebe, než domorodce. Třináct próz souboru Let želvy (Revolver revue, 2013) spojuje postava hrdiny Leona, cestovatele a hledače. „Které hodnoty Leon naopak upřednostňuje? Především říká, že neexistuje universální odpověď na vše. Teprve na dalším místě, podle četnosti zastoupení v textu, je schopnost stát se sám sebou, zbavit se předsudků, dobových, místních a rodinných zátěží, překonat zvyky a nalézt odvahu podívat se sám na sebe. Změnit se, vyrovnat se s prostředím, domluvit se a porozumět, dát přednost realitě před sny, žít v přítomnosti, chopit se příležitosti, umět svobodně volit mezi možnostmi a převzít za volbu odpovědnost,“ vysvětluje v recenzi pro Přítomnost Lucie Holá. Martínkova tvorba je také zastoupena v řadě sborníků a antologií, pravidelně spolupracuje s revue Labyrint a s Revolver revue.
Čekání a nuda nejsou synonyma, ale často se překrývají. Čekání lze vcelku snadno pohřbít čtením nebo jiným pozorováním. Zděsil jsem se teprve v okamžiku, kdy jsem se u píchaček v pondělí ráno přistihl, že se těším na páteční odpoledne. V podstatě nic menšího než těšení na smrt. Štěstí, že se mi nepodařilo nalézt přijatelnější obživu. O tom, jak bych byl dopadl, kdybych se byl včas nevzpamatoval, si mohu udělat představu ze setkání s tehdejšími spolupracovníky.