Dětství prožil v Břeclavi. Otec zemřel, matka byla odsouzena do komunistického vězení za převaděčství, odtud uprchla a emigrovala. Se synem, který prožil dětství v dětském domově a u pěstounů, se setkala až po dvaceti letech v roce 1968. Dutka vystudoval scénáristiku a dramaturgii na FAMU, v roce 1974 nastoupil do Studia Jiřího Trnky a do studia Bratři v triku, kde působil až do roku 1990. Přednáší na FAMU, od roku 2005 má profesuru. Je autorem scénářů k více než padesáti animovaným filmům. Debutoval scénářem ke krátké pohádce Strašení čmeláků (1977) v režii Zdeňka Smetany, s ním pak dělal i dalších několik krátkých filmů (Všehochlup, Konec krychle, Brundibáři). Režijně se v roce 1979 podílel na zfilmování svého scénáře k temné pohádce O Maryšce a vlčím hrádku. Z dalších známých animovaných filmů napsal scénář například k Werichově Královně Koloběžce I. (1982), Andersenově Křesadlu (1985, obojí režie Dagmar Doubková) či ke Klubu odložených (1989) a snímku Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? (2009) Jiřího Barty. Za film Konec krychle byl v roce 1980 nominován na cenu Britské královské akademie a získal Cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes. Pracoval také na řadě večerníčků, jako dramaturg pracoval například na Fimfáru Aurela Klimta.

Literárně začínal jako autor povídek, v šedesátých letech napsal knihu U útulku 5, která však vyšla až o čtyřicet let později (Prostor, 2003). Jednotlivé povídky pojí jeden dětský hrdina, který nepateticky popisuje příhody z dětského domova. Humorně a s odstupu líčené osudy obyvatel domova doplňuje tragická ztracenost hlavního hrdiny. „Mluví tu outsider, který vnímá bezprostředně, pudově, instinktivně, tak jako vlčí mládě chycené do pasti a adaptující se na poměry v kleci. Vyprávění devítiletého chlapce vytrženého po zatčení matky z domova a uvězněného v pasťáku proto působí autenticky, jako by se dělo v okamžiku záznamu a nemohlo být zapsáno jinak,“ napsal o knize Jiří Peňás v Lidových novinách. Druhá prozaická kniha Edgara Dutky nazvaná Slečno, ras přichází (Prostor, 2004), kterou vypráví fena německého ovčáka, získala řadu pozitivních kritických ohlasů a autor za ni dostal v roce 2005 Státní cenu za literaturu. Vypravěčka glosuje vztah k lidem, ústředním motivem je ale její vztah ke svobodě, kterou symbolizuje australská buš, Dutka v roce 1968 odjel do Austrálie za svojí matkou, která mu umožnila na místě cestovat. Austrálie pak inspirovala i další Dutkův povídkový soubor Záliv osamění & Zapomenuté australské povídky (Listen, 2007), kterou se klaní beatnikům.

Povídky Staženi z kůže ze tmy vycházíme (Torst, 2007) se vrací do padesátých let, s realistickou detailností popisuje komunistický teror. Jeho povídky vyšly v mnoha souborných povídkových knihách nakladatelství Listen (Pánská jízda, Povídky o mužích, Schůzky s erotikou). Pro děti Dutka napsal Dvanáct nejkrásnějších pohádek napadených skřítky Kazisvěty a mnou zachráněných (Mladá fronta, 2009), v nichž drží naoko tradiční linku pohádek, do podoby záporných postav vtipně vtěluje komunistické záškodnické skřítky. Spolu s Jiřím Barto Dutka napsal scénář k filmu Na půdě, jeho knižní podoba vyšla v roce 2009 v Albatrosu. Kromě toho je Edgar Dutka autorem dvou vysokoškolských skript pojatých jako humorné zážitkové vyprávění – Minimum z dějin světové animace (2004) a Minimum z dějin české animace (2006), obojí vyšlo v nakladatelství AMU.

Ukázka

—Dvanáct nejkrásnějších pohádek napadených skřítky Kazisvěty a mnou zachráněných (Mladá fronta, 2009)