Jan Pelc

Jan Pelc

Prozaik, literární redaktor. Jeho romány vyšly v několika jazycích, mimo jiné francouzsky, polsky či švédsky. Narodil se 15. 4. 1957 v Klášterci nad Ohří.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Kauai Maťa 2009
…a poslední kouř Maťa 2006
…a vyberte si Maťa 2004
Šmírák Maťa 2002
…a golpotoni táhnou Maťa 2002
…a výstupy do údolí Maťa 2000
Basket Flora Maťa 1995
…a máš mě rád? Maťa 1995
…a to mi nemůžete udělat BFS 1993
Bez ohňů je underground (rozhovor s M. Hlavsou) BFS 1992
…a povídky aneb sexuální mizérie a jiné story BFS 1991 FI
… a bude hůř Index 1985 PL
…a vyberte si
…a vyberte si
Šmírák
Šmírák
…a golpotoni táhnou
…a golpotoni táhnou
…a výstupy do údolí
…a výstupy do údolí
Basket Flora
Basket Flora
…a máš mě rád?
…a máš mě rád?
…a to mi nemůžete udělat
…a to mi nemůžete udělat
Bez ohňů je underground (rozhovor s M. Hlavsou)
Bez ohňů je underground (rozhovor s M. Hlavsou)
…a povídky aneb sexuální mizérie a jiné story
…a povídky aneb sexuální mizérie a jiné story
… a bude hůř
… a bude hůř
Z recenzí
Třídílný román …a bude hůř Jana Pelce ukazuje život „dětí ráje“, generace narozené do socialismu, nezletilých flákačů, lidí na okraji společnosti. Jeho hrdinové se snaží vzdorovat nejen totalitě, ale celé společnosti. Stereotypní kolotoč opíjení se, kocoviny, sexu, útěků a policejních výslechů narušují občasné nezákonné hudební a sportovní akce.
—I. Grófová
Česká televize

Vyučil se strojním zámečníkem, po vojně pracoval v elektrárně. Emigroval v roce 1981 přes Jugoslávii, Rakousko a Itálii do Francie, hrdina jeho kultovní trilogie …a bude hůř později podnikne podobnou cestu. Žil v Marseille, po přesídlení do Paříže získal místo v redakci časopisu Svědectví, kterému šéfoval jeden z našich předních exulantů a budoucí ministr kultury Pavel Tigrid. Jeho vliv na mladého Pelce byl nesporný. Pelc založil vlastní občasník Kus řeči a vedl knižní edici Světlík. Jeho první texty vyšly ve Svědectví.

Debutoval literární událostí osmdesátých let, románem …a bude hůř (Kolín, Index, 1985, v Česku Panorama, 1990). Jeho vnější vrstvou je oslava nezřízeného pití a nevázaného sexu, jádrem potom autentický prožitek jakési undergroundové „povalečské“ opozice, která se v 70. a 80. letech nevymezovala jen proti komunistickým soudruhům, ale svým způsobem i proti příliš intelektuálnímu disentu. Hlavní hrdina Olin má mnoho autobiografických rysů, Pelc ho provádí panoptikem postav v nejprve násilně vystěhovaných a později nuceně osídlených severních Čechách. Třídílná epopej pokračuje přes hrdinův pobyt v utečeneckých lágrech na cestě za svobodou a následně její dosažení. „Rozhodující roli ve zvládnutí šokující, ale monotónní tematiky hraje v románu autorovo spontánní vypravěčské nadání, lapidární konkrétnost a jazykový cit. Dialogy, prostoupené hantýrkou a vulgarismy, mají dramatický spád a vypravěčův jazyk prokazuje vynalézavost především v ironickém využití ustálených obratů a přísloví a v jemném humoru, který dává nadhled jinak bezvýhradnému oddání se přítomnému okamžiku,“ píše o knize Přemysl Blažíček. Román byl přijat rozporuplně. Nevybíravý obraz normalizace ale nepobouřil jen příslušníky strany, pobuřovaly hlavně sexuální scény. Za nevázaným sexem se přitom skrývá touha po svobodě, naoko cyničtí hrdinové mají solidární vazby mezi sebou a mnohdy víc morálky, než upjaté okolí.

Soubory Pelcových povídek pak mají podobný spád, jazyk a často i tělesnou linku, na hranici s odpudivostí a ošklivostí hlavních protagonistů nalézá čtenář odstrašující příklady i překvapivé souputníky. Z povídkových souborů Pelcovy vyšly knihy … a to mi nemůžete udělat (Maťa, 1998), … a máš mě rád? (Maťa, 1999), … a výstupy do údolí (Maťa, 2000), … a golpotoni táhnou (Maťa, 2002), … a vyberte si (Maťa, 2004), … a poslední kouř (Maťa, 2006). Na román …a bude hůř navázal Pelc novelou Basket Flora (Maťa, 1995) o brutálních sklonech detektiva Stulíka, kniha byla později převedena do dvoudílného komiksového zpracování. Jan Pelc je i (společně s Milanem Hlavsou) autorem knihy Bez ohňů je underground (BFS, 1992, doplněné Maťa, 2001) o historii kapely Plastic People of the Universe.

Ukázka

Olin dostal strašnou chuť na retko. Nespokojeně zavrtěl zadkem na zadní sedačce drábiše a pokusil se vyhlídnout přes hustou mlhu ven. Jeho pohyb vytočil lotříka k novým litaniím. „Tu školu sis vybral sám, taks tam moh taky vydržet. Nebyla tak těžká a nakonec v prváku jsi byl v horní polovičce třídy. Uběhnou tři měsíce a ty seš samá pětka. A ještě ty vlasy, rifle a drzost. Co si myslíš, že ses? Pán si představoval, že si nechá narůst dlouhý vlasy, vezme si roztrhaný kalhoty a svět si sedne na zadek? Až přijedeme domů, tak ti ty kalhoty hodím do kamen a půjdeme spolu k holiči. Nechám tě ostříhat, jako jsem já.“ Spokojeně si prohrábl svého ježečka, který by vyhovoval i vojenským potřebám. To víš, jen přes moji mrtvolu, ušklíbl se v duchu Olin. Chuť na cigaretu se vrátila. Zapálit si tak před fotrem, to by byl rachot. To by bylo čistě na infarkt. Konečně se mlha protrhala a auto sjelo do Zátce. Ještě kousek a doma už nějak veme kliku, aby si moh dát na zahradě retko.

—…a bude hůř (Maťa, 2004)