Vyučil se strojním zámečníkem, po vojně pracoval v elektrárně. Emigroval v roce 1981 přes Jugoslávii, Rakousko a Itálii do Francie, hrdina jeho kultovní trilogie …a bude hůř později podnikne podobnou cestu. Žil v Marseille, po přesídlení do Paříže získal místo v redakci časopisu Svědectví, kterému šéfoval jeden z našich předních exulantů a budoucí ministr kultury Pavel Tigrid. Jeho vliv na mladého Pelce byl nesporný. Pelc založil vlastní občasník Kus řeči a vedl knižní edici Světlík. Jeho první texty vyšly ve Svědectví.

Debutoval literární událostí osmdesátých let, románem …a bude hůř (Kolín, Index, 1985, v Česku Panorama, 1990). Jeho vnější vrstvou je oslava nezřízeného pití a nevázaného sexu, jádrem potom autentický prožitek jakési undergroundové „povalečské“ opozice, která se v 70. a 80. letech nevymezovala jen proti komunistickým soudruhům, ale svým způsobem i proti příliš intelektuálnímu disentu. Hlavní hrdina Olin má mnoho autobiografických rysů, Pelc ho provádí panoptikem postav v nejprve násilně vystěhovaných a později nuceně osídlených severních Čechách. Třídílná epopej pokračuje přes hrdinův pobyt v utečeneckých lágrech na cestě za svobodou a následně její dosažení. „Rozhodující roli ve zvládnutí šokující, ale monotónní tematiky hraje v románu autorovo spontánní vypravěčské nadání, lapidární konkrétnost a jazykový cit. Dialogy, prostoupené hantýrkou a vulgarismy, mají dramatický spád a vypravěčův jazyk prokazuje vynalézavost především v ironickém využití ustálených obratů a přísloví a v jemném humoru, který dává nadhled jinak bezvýhradnému oddání se přítomnému okamžiku,“ píše o knize Přemysl Blažíček. Román byl přijat rozporuplně. Nevybíravý obraz normalizace ale nepobouřil jen příslušníky strany, pobuřovaly hlavně sexuální scény. Za nevázaným sexem se přitom skrývá touha po svobodě, naoko cyničtí hrdinové mají solidární vazby mezi sebou a mnohdy víc morálky, než upjaté okolí.

Soubory Pelcových povídek pak mají podobný spád, jazyk a často i tělesnou linku, na hranici s odpudivostí a ošklivostí hlavních protagonistů nalézá čtenář odstrašující příklady i překvapivé souputníky. Z povídkových souborů Pelcovy vyšly knihy … a to mi nemůžete udělat (Maťa, 1998), … a máš mě rád? (Maťa, 1999), … a výstupy do údolí (Maťa, 2000), … a golpotoni táhnou (Maťa, 2002), … a vyberte si (Maťa, 2004), … a poslední kouř (Maťa, 2006). Na román …a bude hůř navázal Pelc novelou Basket Flora (Maťa, 1995) o brutálních sklonech detektiva Stulíka, kniha byla později převedena do dvoudílného komiksového zpracování. Jan Pelc je i (společně s Milanem Hlavsou) autorem knihy Bez ohňů je underground (BFS, 1992, doplněné Maťa, 2001) o historii kapely Plastic People of the Universe.

Ukázka

—…a bude hůř (Maťa, 2004)