Studoval střední knihovnickou školu, přestoupil na gymnázium, poté, co se v roce 1969 vrátil z prázdnin ve Velké Británii až v říjnu, byl vyloučen a dostudoval knihovnictví. Pracoval v manuálních povoláních, dělal hlídače v galerii. „Nepřehlédnutelná osobnost Petra Šabacha sehrává v českém literárním rybníčku několik důležitých rolí. Předně je asi nejokatějším pokračovatelem tradice Jaroslava Haška a Bohumila Hrabala. Haška připomíná především ve vršení (tragi)komických historek, Hrabala pak hovorovou češtinou špikovanou odkazy na intelektuálně náročnou literaturu (k čemuž se u Šabacha přidávají ještě odkazy na rockovou hudbu). Oproti Haškovi mu chybí schopnost ty historky rafinovaněji rozehrát a hyperbolizovat, oproti Hrabalovi je jazykově podstatně jednodušší, ale zase Šabachovo neokázalé psaní plyne velmi snadno, což lze při vědomí množících se současných textů, které se upínají právě hlavně ke své vlastní formě, považovat za svého druhu přednost,“ charakterizuje autorův styl Pavel Mandys na iLiteratuře.cz.

Šabach debutoval povídkami v časopisech, jako první kniha mu vyšly povídky Jak potopit Austrálii (Československý spisovatel, 1986). Právě z tohoto souboru pochází dvacetistránkový příběh – předloha pro film Šakalí léta (1993) scénáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka a rovněž námět pro jejich film U mě dobrý (2008). Už tady Šabach líčil dětství a dospívání v pražských Dejvicích (čtvrť, s níž je řada autorových textů spjata) v padesátých a šedesátých letech 20. století. Komunistická zvůle i paradoxy doby pak vévodí jak knize Hovno hoří (Paseka, 1994), tak filmu Pelíšky (1998), který byl podle ní natočený opět duem Jarchovský a Hřebejk. Následoval Zvláštní problém Františka S. (Paseka, 1996) a Putování mořského koně (Paseka, 1998). Opilé banány (Paseka, 2001) vypráví příběh čtyř kamarádů, kteří se rozhodnou utéct z komunistické šedi k moři kradeným autem. Jak se vrší jeden průšvih na druhý a historka stíhá historku, čtenáři dochází, jak hořký je ten smích, který budí. Na úspěšnou novelu Šabach navázal volným pokračováním Čtyři muži na vodě aneb Opilé banány se vracejí (Paseka, 2004). Ve smyšlené vesnici Kozloděje v novele Ramon (Paseka, 2005) se u pramene panenky Marie Sedmibolestné setkávají dva zvláštní hrdinové – indián Ramon a literát Martin Luter. Nejde tentokrát o vhled do komunistické minulosti, ale o ironický popis současnosti očima dospívajícího puberťáka, Luterovi je šestnáct a jako správný začínající literát si zaznamenává všechno, co se kolem něho děje. Následovala novela Občanský průkaz (Paseka, 2006), podle níž vznikl stejnojmenný film (Ondřej Trojan, 2010), v níž autor vzpomíná na Dejvice konce šedesátých let. Hlavní hrdinové dostávají v patnácti letech svůj první občanský průkaz, odtud název.

Povídky Škoda lásky (Paseka, 2009) pojí láska k hudbě, zejména k mladickým kapelám, které vznikaly v garážích a rozpadaly se ještě dřív, než měly možnost poprvé vystoupit před publikum. Od rokenrolu se v několika momentech autor pustil i do prostředí vážné hudby, z Dejvic se vydal do Litomyšle. Soubor S jedním uchem naveselo (Paseka, 2011) se v povídkách vydává za hranice Dejvic i Česka, mapuje složité i úsměvné mezilidské vztahy. Následovaly povídky Království za story (Odeon, 2012) a novela Máslem dolů (Paseka, 2013). Ta líčí trable i eskapády dvou stárnoucích hrdinů, Arnošta, který provozuje antikvariát (převážně) bez zákazníků a Evžena, který miluje Ameriku natolik, že pod americkou bundou nosí zbraň. Poslední Šabachovou knihou byla Rothschildova flaška (Paseka, 2015), v níž se autor netypicky vydává na téměř detektivní putování do Londýna.

Ukázka

—Hovno hoří (Paseka, 1994)