Spisovatel a publicista, výtvarník, pedagog, nakladatel. Narodil se 1. 1. 1947 v Děčíně.
Václav Vokolek
| Název | Nakladatelství | Rok | Vybrané vydané překlady | Ocenění |
|---|---|---|---|---|
| Krajiny zjevení | Argo | 2021 | ||
| Jaro | Euromedia Group | 2020 | ||
| Ariadnina nit | Vespero | 2019 | ||
| Léto | Euromedia Group | 2019 | ||
| Měsíční pohádky | Vážka | 2019 | ||
| Podzim | Euromedia Group | 2019 | ||
| Zima | Euromedia Group | 2019 | ||
| Dominový efekt | Argo | 2018 | ||
| Očarovaný les | Milan Hodek - Paper Jam | 2018 | ||
| Skryté Čechy | Mladá fronta | 2017 | ||
| Knížka na prázdniny | Garamond | 2015 | ||
| Mezi nebem a zemí | Arbor vitae | 2015 | ||
| Svět kamenů | Malvern | 2013 | ||
| Český rok | Plus | 2011 | ||
| Neznámé Čechy 3.díl | Mladá fronta | 2011 | ||
| Mytologie zahrádkářské kolonie | Malvern | 2010 | ||
| Očarované kameny | Omen | 2009 | ||
| Zástavy srdce | Mladá fronta | 2009 | ||
| Neznámé Čechy. Posvátná místa středních Čech | Mladá fronta | 2009 | ||
| Český Krumlov - Město mystické růže | Eminent | 2008 | ||
| Obrazy ze Staré Říše | Mladá fronta | 2008 | ||
| Obrysy a obzory | Městská knihovna Děčín a Omen | 2007 | ||
| Svět posvátných kamenů 2 | Eminent | 2006 | ||
| Exily a úkryty v české krajině | Garamond | 2006 | ||
| Svět posvátných kamenů | Eminent | 2005 | ||
| Krajinomalby | Nomen omen | 2004 | ||
| Esoterické Čechy, Morava a Slezsko I–IX (s J. Kuchařem) | Eminent | 2004 | ||
| Příliš pozdní léto | Periplum | 2003 | ||
| Tajemství geopatogenních zón (s E. Andresem) | Eminent | 2002 | ||
| Nejsme jako my (s J. Strašnovem) | Votobia | 2001 | ||
| Krajiny vzpomínek | Triáda | 2000 | ||
| Hercynský les | Periplum | 2000 | ||
| Okolím Bábelu | Votobia | 2000 | ||
| Tajemství zdraví a naděje (s M. Pekárkem) | Eminent | 2000 | ||
| Cesta do pekel | Triáda | 1999 | ||
| Tanec bludných kořenů | Host | 1998 | ||
| Pohled z druhé strany (s M. Pekárkem) | Pragma | 1998 | ||
| Pán z Halabákova | Vera | 1997 | ||
| Pátým pádem | Triáda | 1996 | ||
| Zříceninový mramor | Torst | 1996 | ||
| Triptych | Petrov a Host | 1995 | ||
| Ten který | Turské pole | 1993 | ||
| Lov žen a jiné odložené slavnosti | GMA 91 | 1993 | ||
| Nápisy | vlastním nákladem | 1992 | ||
| Vrah v šarlatu | Dialog | 1969 |
Zástavy srdce
Český Krumlov - Město mystické růže
Obrysy a obzory
Svět posvátných kamenů 2
Exily a úkryty v české krajině
Svět posvátných kamenů
Krajinomalby
Esoterické Čechy, Morava a Slezsko I–IX (s J. Kuchařem)
Příliš pozdní léto
Tajemství geopatogenních zón (s E. Andresem)
Nejsme jako my (s J. Strašnovem)
Krajiny vzpomínek
Hercynský les
Okolím Bábelu
Tajemství zdraví a naděje (s M. Pekárkem)
Cesta do pekel
Tanec bludných kořenů
Pohled z druhé strany (s M. Pekárkem)
Pán z Halabákova
Pátým pádem
Zříceninový mramor
Triptych
Ten který
Václav Vokolek
Ten který
Lov žen a jiné odložené slavnosti
Nápisy
Václav Vokolek
Nápisy
Vrah v šarlatu
Z recenzí
V textech nabitých fantazií se prolíná realistické vyprávění se snovými motivy a výlety do světa pohádek. Co příběh, to dětský hrdina, který prožije dobrodružství plné nečekaných setkání.
—Jana Šrámková
A2
Jeho otcem byl katolický esejista Vladimír Vokolek, o jeho odkaz syn pečuje a jeho dílo zeditoval. Pracoval jako správce zámku a restaurátor, po Sametové revoluci založil nakladatelství Triáda. Debutoval satyrskou nekorektní groteskou Lov žen a jiné odložené slavnosti (GMA, 1993), následovala apokryfní lyrická próza Triptych (Petrov, 1995) inspirovanou hlubšími mytologickými rovinami, v níž autor přináší útěchu z marnosti, ani ta totiž není beznadějná. Ve vlastním nakladatelství Triáda vydal Vokolek dvě novely z pohraničí nazvané Pátým pádem (Triáda, 1996), z nichž první se jmenuje Pátým pádem voláme smrt, ve stejném roce mu vyšel výbor z básnické tvorby Zříceninový mramor (Torst, 1996). Próza i verše jsou součástí souboru Tanec bludných kořenů (Host, 1998), který Vokolek sám ilustroval. I tady tíhne k mýtům, k jakési praexistenci, k „máchovsko-holanovskému vědomí nicoty“, jak v recenzi napsala Eva Talpová. Na sbírku později navázal knihou Hercynský les (Periplum, 2000).
Na sklonku 19. století v severních Čechách se odehrává děj románu Cesta do pekel (Triáda, 1999), v němž Vokolek tematizuje příchod nové doby a zpochybňuje klady příliš civilizovaného světa; symbolicky se ďábel člověka zmocní ve chvíli, kdy je slavnostně otevřená nová železniční trať, jež má odrážet vítězství člověka nad přírodou. Soubor povídek Okolím Bábelu (Votobia, 1999) se soustředí především na cesty, nikoli ovšem na ty reálné, nýbrž na ironicky popisované cesty vedoucí odnikud nikam, stylem i groteskním nábojem jimi Vokolek navázal na svoji prvotinu.
Podstatným dílem Václava Vokolka jsou Krajiny vzpomínek (Triáda, 2000), vlastní paměti, v nichž toho hodně říká i o svém otci, k němuž se celoživotně odkazuje, aniž by ho ovšem napodoboval. Postupem času se Václav Vokolek čím dál tím víc přiklání ke krajině, pouti v ní a hledání ozvěn starých mýtů a duchovních sil. Je autorem souboru Neznámé Čechy, v němž mapuje posvátná místa naší vlasti. Seriál vychází v nakladatelství Mladá fronta a čítá sedm svazků. Podobně koncipovalo nakladatelství Eminent i dvoudílný Svět posvátných kamenů a zatím osmidílné Esoterické Čechy, na něž projekt Vokolka s Mladou frontou navázal. Slovo esoterický zde má význam jako skrytý či pradávný.
Ukázka
Von Mück rozmrzele vstal. Veškeré instrukce byly na nic! Bude muset více spoléhat na intuici a improvizaci. Slunce již pořádně pálilo, a než se nadál, octl se na návsi malebné vísky. Hned za humny se zdvíhaly mohutné srázy Bukové hory a nad silnicí se jako vztyčený prst tyčila vyvřelá skaliska Sperlingsteinu. Psi za ploty štěkali jako utržení ze řetězu a měli jedinou touhu – zakousnout se von Mückovi do hrdla. Proč si právě v tom okamžiku vzpomněli na své vlčí předky, si nedokázal vysvětlit. Jisté však bylo, že venkované si je právě pro tyto okamžiky chovali. Kohouti natahovali krky a zběsile kokrhali a husy mu syčely u nohou. Jinak klid a mír. Laskavé poledne.
V krojích nacpané děvečky si ho u studánky pod lipami zvědavě prohlížely.
„To je on,“ zaslechl přitlumený hlas. „Das ist er.“
Otočil se. Kdopak to mluví německy? Nic. Jen stařenka pochrupující na zápraží, se zvolna sesouvala k zemi.
„Das ist er,“ ozvalo se znova.
Z pootevřeného chlívku vyběhl čuníček obalený blátem. Zastavil se před von Mückem a větřil růžovým čumáčkem. Von Mück ho kopnutím odehnal. Vtom se to ozvalo v něm:
„Das ist er!“