Cena Susanny Roth 2014

Česká centra a Literární sekce Institutu umění pořádaly u příležitosti stého výročí narození prozaika Bohumila Hrabala (1914–1997) překladatelskou soutěž určenou začínajícím překladatelům do 35 let věku. Soutěže se zúčastnilo 138 překladatelů z 12 zemí.

Vítězové

Bělorusko – Sviatlana Rohach (Divní lidé)

Začala studovat češtinu ve druhém ročníku slavistiky na Běloruské státní univerzitě v Minsku. Od 2011 roku pracuje jako lektorka na jazykové škole. Zabývá se překladem zejména beletrie z češtiny, polštiny a slovenštiny. Z české literatury přeložila mimo jiné romány Jiřího Hájíčka Rybí krev a Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně a take Krátké pohádky pro unavené rodiče od Michala Viewegha. „Mým hlavním oborem byla polonistika, ale měla jsem dojem, že jeden slovanský jazyk nestačí, tak jsem se rozhodla učit se další – češtinu. Překládat jsem začala brzy – vděčím za to svému lektorovi Siarhejovi Smatryčenkovi, který mi nabídl přeložit jako ročníkovou práci povídku Ireny Douskové. Potom jsem překládala další autory, například Edu Kriseovou, Petra Šabacha, Michala Viewegha nebo Jana Balabána. Něco jsem publikovala v časopisech a na internetu. Letos se budu věnovat překladu románu Jiřího Hájíčka Rybí krev. Hrabalovská soutěž byla pro mě zajímavou zkušeností a doufám, že se takové akce budou pořádat dál.“

Bulharsko – Vyara Rizova (Kafkárna)

Vystudovala slovanskou filologii – bohemistiku a bulharštinu – na univerzitě v Sofii. V Praze strávila několik studijních semestrů. Během studia pracovala v oboru cestovního ruchu. V současné době pracuje v Sofii v mezinárodní společnosti s angličtinou a češtinou. Velmi ráda čte a cestuje. „V Praze jsem strávila několik studijních semestrů. Na univerzitě jsem ráda četla Havla, napsala jsem diplomovou práci o jeho dramatech. Překládat Hrabalovu povídku, zachytit jeho svébytnou poetiku v mém rodném jazyce pro mě bylo obrovským jazykovým a literárním dobrodružstvím. Děkuji organizátorům také za skvělou možnost seznámit se s jinými mladými bohemisty, v Praze jsme se měli výborně.“

Itálie – Elena Zuccolo (Jeden všední den)

Studovala překladatelství, český jazyk a českou literaturu na Univerzitě v Udine a zároveň hru na kontrabas na Pražské konzervatoři. „Žila jsem několik let v Praze a jsem ráda, že jsem měla možnost se teď na pár dní vrátit a poznat další bohemisty. Myslím, že bylo velmi užitečné bavit se spolu o našich zkušenostech s češtinou a překládáním. Bohumil Hrabal je jedním z mých oblíbenějších spisovatelů – spolu s Karlem Čapkem. Při jeho překládání jsem si uvědomila, jak měl bohatý jazyk. Bylo pro mě někdy těžké najít ekvivalentní výrazy v italštině.“

Japonsko − Junko Shimada (Fádní odpoledne)

Je studentkou Ósacké univerzity. Od roku 2012 studuje germanistiku a bohemistiku na Karlově univerzitě. „K češtině a bohemistice jsem se dostala prostřednictvím děl Franze Kafky a Bohumila Hrabala. Vůbec jsem si nemyslela, že budu někdy Hrabala překládat, protože jsem mnohokrát slyšela o složitosti jeho dikce. Ale když jsem začala číst jeho text v soutěži v překladu, už jsem nemohla přestat. Přeložit to do japonštiny bylo samozřejmě velmi těžké, ale také zábavné. Vzhledem k tomu, že jsem i germanistkou, zajímají mě hlavně německy píšící spisovatelé z Čech, třeba Libuše Moníková nebo Lenka Reinerová. Ale mám také ráda moderní i klasickou českou literaturu. Japonských překladů české literatury je jen málo, proto bych se jim ráda věnovala i nadále.“

Nizozemí a Belgie (vlámská část) − Petr Hora (Bílý koníček)

Rodák z Čech žijící v Nizozemí, pracuje jako překladatel už asi dvacet let. „Jsem v kontaktu s Českými centry, takže jsem se o té soutěži dozvěděl včas. Nejdřív stanovili věkovou hranici, do které jsem se nevešel, nakonec se ale ukázalo, že mladých začínajících překladatelů ochotných překládat Hrabala je v Nizozemí a ve vlámské části Belgie málo, takže věkovou hranici rozšířili. Pak jsem byl vyslán tlumočit na druhý konec Holandska, jízdu jsem absolvoval vlakem, neměl k dispozici ani internet ani počítač, a tak jsem se skutečně pustil do překladu povídky od Hrabala. Členové komise mi pak říkali, že tam sice jsou nějaké chyby a nesrovnalosti, protože jsem neměl možnost zkoumat, co chtěl básník říct určitými pojmy, a nemohl kontrolovat jména. Ocenili ale to, že jsem použil stejně chaotický improvizovaný styl. Pražské setkání pro mě bylo velice zajímavou příležitostí, jak se seznámit s jinými bohemisty, a myslím, že by bylo velmi užitečné v takové činnosti pokračovat. Z české literatury mám nejradši Karla Čapka, kvůli němu je ze mě ostatně Holanďan, protože když vzali v osmašedesátém mí rodiče nohy na ramena, díky Čapkovým Obrázkům z Holandska si vybrali Nizozemí – i když měli pracovní nabídku také do Norska.“

Polsko – Maciej Mętrak (Umělé osudy a Mé přátele z dětství)

Tlumočník, který vystudoval bohemistiku a etnologii, nyní absolvuje doktorské studium na Varšavské univerzitě a věnuje se etnolingvistickému bádání. „Maturoval jsem z dějepisu a společenských věd, takže jsem přirozeně inklinoval spíš k humanitním oborům. Protože jsem byl o prázdninách v Praze a líbilo se mi tam, vybral jsem si češtinu. Mám pocit, že Polákům je blízká, většina z nich si myslí, že se s Čechy v klidu domluví, ale není to tak úplně pravda. Během studia a po něm jsem překládal divadelní hry a titulkoval na různých filmových festivalech v Polsku, také jsem trochu překládal krásnou literaturu a odborné texty. Během studia jsem četl spíš klasiku, ze starších autorů mám nejradši Karla Čapka. Ze současných autorů mě zaujal Jan Balabán, od kterého jsem loni přečetl několik knih.“

Rakousko – Nina Kostal (Listopadový uragán)

Studovala překladatelství a tlumočnictví ve Vídni. Vybrala si italštinu, angličtinu a později i češtinu – to proto, že se chtěla naučit také nějaký slovanský jazyk. „V Česku mám ostatně předky. Po absolutoriu jsem se rozhodla, že chci žít v Praze, abych si jazyk ještě vylepšila, a začala jsem pracovat v jedné překladatelské agentuře. Tamní pobočku ale po nějakém čase zavřeli. Absolvovala jsem tedy stáž v Rakouském kulturním fóru, a tam jsem se dozvěděla o hrabalovské soutěži. Teď žiju zase ve Vídni, pracovně překládám různé věci, ale ne literaturu. Soutěž tak byla pro mě dobrou příležitostí zkusit si něco jiného. Z české literatury mám nejradši Boženu Němcovou, Milana Kunderu a Bohumila Hrabala, který má velmi zajímavý styl, a když od něj člověk přečte více knih, udělá si dobrou představu o Česku. Ale na překlad je dost těžký.“

Rusko − Galina Grajeva (Fádní odpoledne)

Začala v roce 2000 studovat na Fakultě teoretické a aplikované lingvistiky Ruské státní univerzity humanitních věd v Moskvě. „Tam jsem si měla vybrat nějaký cizí jazyk. Vybírala jsem mezi češtinou, čínštinou a němčinou. Nakonec jsem zvolila něco ne tak obyčejného jako němčina, ale zase ne tak exotického jako čínština. A byl to velmi dobrý výběr. Několikrát jsem vyjela na stáž do Prahy a do toho města i do Čechů jsem se zamilovala. Po absolutoriu jsem začala učit češtinu mladé studenty na stejné fakultě, kromě toho také překládám. Ale ne beletrii, spíš vědecké a populárně naučné texty. O umělecký překlad jsem nicméně vždycky stála, takže účast v hrabalovské soutěži pro mě byla velmi dobrou příležitostí. Že vyhraju, jsem vůbec nečekala, protože práce s Hrabalovým textem byla velmi složitá. Věděla jsem, že do ruštiny z něho všechno přeložit prostě nejde. Jsem ráda, že jsem mohla přijet do Prahy, zdejší pobyt byl skvěle zorganizovaný, ráda jsem se seznámila s bohemisty a překladateli z jiných zemí. Mým oblíbeným autorem je Ota Pavel, moc se mi líbí jeho styl vyprávění. Ráda mám také Karla Čapka, to je velký světový spisovatel.“

Německo – Daniela Pusch (Perlička na dně)

Rodačka z Karlových Varů vyrůstající v Německu, která vystudovala slavistiku a mediální studia v Moskvě, Marburgu a Brně, je jednou z účastnic mezinárodního projektu TransStar Europa, který podporuje překlady ze současné slovanské literatury do němčiny. „Už dlouho chci překládat, ale zjistila jsem, že to není jednoduché. Hrabalovská soutěž mi umožnila po té poutavé cestě pokračovat. Zamilovala jsem se díky tomu do spisovatelova stylu. Zajímá mě ale celá česká literatura, mám ráda hlavně Michala Ajvaze, a ráda bych se překládání věnovala co nejvíc. Zatím jsem přeložila třeba kratší text Aleny Zemančíkové, který se loni podařilo otisknout v respektovaném rakouském literárním časopise Lichtungen. Ráda bych srdečně poděkovala všem organizátorům, kteří se do uskutečnění hrabalovské soutěže pustili a snažili se, aby se nám v Praze líbilo. Povedlo se to!“

Španělsko − Montserrat Tutusaus Romeu (To, co zbylo)

Vystudovala filosofii a teorii literatury a komparatistiku na univerzitě v Gironě a v Barceloně. „Tato překladatelská cena mě popotlačila k tomu, že jsem překládání vůbec zkusila. Otevřely se mi nové obzory a za to jsem velmi vděčná, do současnosti se tím zabývam. Z českých autorů mě zaujal zejména Milan Kundera, Karel Čapek, Jiří Weil a právě Bohumil Hrabal.“ Přeložila do španělštiny Jaroslava Haška (Historia del Partido del progreso Moderado Dentro de los Límites de la Ley, 2015 a El buen soldado Švejk antes de la guerra, 2016) a do katalánštiny Pavla Šruta (Els menjamitjons, 2016).

Ukrajina − Iryna Zabiiaka (Divní lidé)

Vystudovala ukrajinistiku a komparatistiku na Kyjevské univerzitě Tarase Ševčenka. Je kandidátem filologických věd a pracuje na univerzitě. „Absolvovala jsem na univerzitě jeden semestr češtiny a české literatury a moc se mi to líbilo. Tak jsem pokračovala dál, podnikla několik stáží v Česku a začala překládat. Překládám poezii, zvláště Ivana Wernische, prózu – časopisecky vyšla povídka Úchyl od Ireny Douskové – a vědecké texty. O hrabalovské soutěži jsem se dozvěděla prostřednictvím Českého centra v Kyjevě, který je pro nás opravdovým střediskem české kultury. Text byl na mě dost složitý, ale zároveň zajímavý a chápala jsem ho jako výzvu. Doufám, že v překládaní české literatury budu pokračovat dál, například románu Hrdý Budžes Ireny Douskové nebo Rybí krev Jiřího Hájíčka.“

Velké Británie − Frances Jackson (Polomy v lese)

Vystudovala bohemistiku a germanistiku v Oxfordu a poté východoevropská studia v Mnichově. Na podzim bude pokračovat doktorským studiem v Mnichově na téma česká literatura v protektorátu. „Soutěže jsem se chtěla zúčastnit kvůli svému profesorovi z Oxfordu, dr. Jamesi Naughtonovi, který letos v únoru zemřel. Právě on překládal Hrabala ve Velké Británii. Bez něj bych nikdy česky neuměla, a chtěla jsem tak pro něj něco udělat, když jsem se nedostala na jeho pohřeb. Z české literatury mám velkou slabost pro Jiřího Wolkera.“