Tó | CzechLit

Beletrie

Čtivý dystopický román o cestě malého chlapce k dospělosti získal Evropskou cenu za literaturu za rok 2017.

Rybářská vesnice na konci světa. Jezero, které vysychá a zlověstně rozšiřuje své břehy. Muži mají vodku, ženské potíže, děti ekzém, který svědí. Chlapec Nami se do tohoto neúprosného prostředí narodil a vydává se na cestu jen s kabátem, který kdysi patřil jeho dědečkovi, a nejasným plánem najít matku, která zmizela z Namiho života, už když byl batole. Aby dokázal odhalit největší tajemství svého života, musí se vydat na cestu přes jezero, a nakonec také klesnout na jeho dno. Tento román je surovým popisem života ve zdevastované zemi a drsných, primitivních okolností, za nichž lidé bojují o přežití. Namiho příběh se dotýká různých současných společenských a politických otázek od života v postsovětské Evropě až po ekologii, ale po celou dobu neodvrátí pozornost od centrální linie vyprávění. Napětí mezi neurčitostí románu, jak v čase, tak i prostoru, a jeho naturalistickým realismem činí z příběhu dospívání chlapce často znepokojující moderní mýtus.

Z recenzí

„Ponurý příběh o dospívání s existenciální silou.“

—Börsenblatt

„Syrovou, nemilosrdnou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové budete číst s údivem. Je to kniha tvrdohlavá, netykavá a čtenáři se až do poslední věty vzpírá, a přesto se nebudete moci odtrhnout. Takto suverénně, autenticky napsané dílo s jasným záměrem, precizní a jednolité, si zaslouží ocenění.“

— Kateřina Kadlecová, Reflex

„Jezerem obohatila Bianca Bellová českou literaturu o krutou dystopii, jednu z nejpozoruhodnějších knih posledních let. O krutý příběh o osudu, který lidé připravili přírodě i sobě navzájem.“

— Alena Slezáková, MF Dnes

„Bianca Bellová [napsala] pozoruhodnou novelu Jezero, jež balancuje mezi snovou a realistickou prózou, mezi mýtem a prostým vyprávěním. […] Svou syrovostí a přesným dávkováním životních osudů hlavního hrdiny, zasazených do striktní struktury biologického vývoje hmyzu, vyprávění přesahuje nejen autorčinu dosavadní tvorbu, ale do značné míry i současnou českou prózu. […] Bez zbytečného patosu – Bellové Jezero je událostí roku.“

— Dominik Melichar, A2 25/16

„[Bellová] píše chytře, barvitě, nekomplikovaně. Chce zaujmout, aniž by slevila z nároků na sdělení. […] Od epizody k epizodě postupuje román Jezero jako varovná koláž před tím, že apokalypsy se opakují. V dnešní geopolitické situaci má Jezero silný dopad. Možná právě proto ho Bianca Bellová napsala.“

— Ivan Hartman, Hospodářské noviny

„Bellová [se] slastně noří do toxických vod svého vnitřního jezera. Prach a pach apokalyptické síry zániku probouzí v hrdinech na jedné straně tenzi, v níž nikdy není daleko k lynči, a na straně druhé apatii, jež jediná činí život možný.“

— Petr Bílek, Literární noviny

„Ačkoliv cesta za poznáním sebe sama a svých kořenů patří mezi tradiční zápletky, zásluhou barvitě vylíčeného dystopického prostředí, nevšedních osudů autentických postav a nadmíru syrové atmosféry nabízí Jezero poměrně silný, byť dosti temný čtenářský zážitek.“

— Petr Nagy, Aktuálně.cz