Vyučil se zedníkem, od roku 1977 je ve svobodném povolání a píše. Žije střídavě v Praze a v Brně – tam blízko místa, kde jsou pohřbení padlí sovětští vojáci, odtud přídomek Krchovský. Vlastním jménem je Jiří Hásek. Debutoval časopisecky, knižně mu vyšly jeho verše až po revoluci v souboru Noci, po nichž nepřichází ráno, básně z let 1978 až 1991 (Host 1991). „Krchovského groteskní, rýmovaná a pečlivě rytmizovaná poezie se navrací k tradici české dekadence, jejímiž konstantními symboly jsou smrt, bolest a zmar zahalené do dusivého alkoholicko-erotického oparu,“ píše se o něm na jeho oficiálních stránkách. Další sbírku Leda s labutí, básně z let 19992 až 1996 (Host, 1997) charakterizoval Milan Exner: „Není náhodou, že básník o sobě mluví jako o králi maškarního bálu chodícím v té nejkrutější masce, totiž bez ní… Právě to však je maska. Pod ní cítíme tvora perlorodě bezbranného. Mluví-li o sebevraždě, není to (jen) esteticky funkční gesto… Tušíme, že autor takových veršů se může stejně dobře oběsit jako opít, zahynout z přemíry bolesti i dětinské radosti… Dnes radostí pláče, zítra se bolestí směje. Bohém hledá (a nenachází) lásku…“

Následovaly Dodatky… básně z let 1978 až 1996 (Host 1997) a ucelený soubor Básně, který je sumou předchozích titulů (Host 1998). Podobně souhrnně pak nabízí básně z téhož období výbor Vše nejlepší… (Maťa 1998). Po pětileté odmlce vychází Poslední list, básně z let 1997 až 2003 (Petrov, 2003) a krátce nato sbírka Nad jedním světem, básně z let 2003–2004 (Host, 2004). Do sbírky Mladost – Radost, vybrané juvenilie z let 1978 až 1981 (Větrné mlýny, 2005) pak vybral rané texty, které kdysi četl jeho arbitr a mentor Egon Bondy a třídil je podle jejich úrovně. Krchovský vybral ty s červeným plus. „Kuriozita, řekněme,“ charakterizuje tuhle sbírku autor.

Básně sebrané (Host, 2010) jsou pak konvolutem dosavadní Krchovského tvorby vydané k autorovým padesátinám. Následovalo Dvojité dno (Host, 2010), které obsahuje básně z let 2009 a 2010. A soubor Tak ještě jedno jaro tedy (Revolver revue, 2015), jenž nabízí čtenářům dosud nepublikované básně z let 1975 (kdy byl autor patnáctiletý) až 2015. „Ve své standardní formě, přísně rytmickém a rýmovaném, vesměs strohém básnickém jazyku, který je stavěn do čtyřveršových strof, přináší tradičně skeptický pohled na svět. Jde o místo neutěšené až zlé, které musíme nějak přetrpět, než nás osvobodí smrt. Toto dlouhodobé čekání se skládá z bezpočtu nesnesitelných čekání menších, která mají podobu jen nepatrných každodenních posunů vstříc kýženému konci: příznačné jsou otázky typu, jak přežít den až do večera / jak přežít noc až do rána, anebo zpovědi říkající v obměnách totéž: jdu spát a těším se na to až vstanu / abych se těšil zas až půjdu spát; noc co noc skučím jako štěně / den co den jde o život,“ cituje ve své recenzi na serveru iLiteratura.cz Marek Lollok.

Ukázka

—Nad jedním světem (Host, 2004)