Emil Hakl vystudoval tvorbu textu na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Živil se jako textař v reklamní agentuře a jako novinář. Debutoval básnickou sbírkou Rozpojená slova (Mladá fronta, 1991), kterou kritikové přijali jako zdařilou undergroundovou prvotinu. V roce 2000 mu vyšla sbírka Zkušební trylky z Marsu (Chem, 2000), načež opustil poezii a věnoval se próze.

První soubor povídek mu vyšel po názvem Konec světa (Argo, 2001), spisovatel Václav Kahuda na jeho záložce Hakla nabádá, aby se místo kódování zpráv do básní věnoval právě prozaickému ztvárnění osobního materiálu. Už od prvních próz tak Hakl činí – jeho bytostným prostředím jsou hospody a týpci, kteří je obývají víc než svoje domovy. „Z perspektivy hospodského žvástu, kterým není banální malichernost, ale proměňuje se v existenciální ulpívání na životě, a zážitku jakožto nezakotveného činu Beneš komentuje okolí s chladnou, biedermeyerovskou usedlostí, přičemž jediné, co je mu opravdu cizí, jsou usměvaví, ambiciózní kariéristé či užvanění intelektuálové,“ píše v recenzi povídek Petr Vaněk na serveru iLiteratura.cz. Následovala Intimní schránka Sabriny Black (Argo, 2002), generační autobiograficky laděný román, zpověď muže konce 90. let 20. století. V témže roce pak Hakl vydal ještě novelu O rodičích a dětech (Argo, 2002), která mu v dalším roce vynesla Magnesii Literu za prózu. Setkání otce a syna zaznamenané v jediném dialogu svědčí hlavně o Haklově pozorovatelské bravuře, sled jejich historek a vzpomínek si vzal o pět let později za námět režisér Vladimír Michálek a natočil podle nich celovečerní film. Kniha zatím vyšla ve dvanácti jazycích včetně angličtiny, němčiny, švédštiny či italštiny.

V roce 2004 vyšly Haklovy další povídky nazvané O létajících objektech (Argo, 2004) a o čtyři roky později pak román Let Čarodějnice (Argo, 2008). „Let čarodějnice je v prvé řadě románem jazyka, a to víc než jakákoli jiná Haklova próza. Autor tu předvádí nejvtipnější jazykovou exhibici, s jakou dosud přišel, trochu klackovsky zde servíruje pojmenování, u kterých čtenář buď kroutí hlavou, nebo se prostě chechtá. Ruku v ruce s ní dostává prostor absolutní prozaický sluch, kterým Hakl, obdobně jako Bohumil Hrabal, ve svých knihách vládne,“ píše o románu Petr Vaněk. Dva roky po Letu čarodějnice přišel Hakl s románem, který je dosud jeho nejúspěšnějším. Pravidla směšného chování (Argo, 2010) získala Cenu Josefa Škvoreckého, byla nominovaná na Magnesii Literu v kategorii prózy a byla druhá v anketě Lidových novin Kniha roku 2010. Hakl v nich navazuje na předchozí dialog otce se synem z knihy O rodičích a dětech. Zmíněná Pravidla směšného chování ukazují Hakla jako dokonale vypsaného suverénního autora, po kterém kritika v české literatuře volá posledních patnáct let. V témže roce Hakl přepracoval svůj první román Intimní schránka Sabriny Black, který vyšel s přídomkem Final Cut (Argo, 2010). Román Skutečná událost (Argo, 2013) líčí tři smutné parodie na muže, kteří ve volných chvílích, jež mají víc než dost, hrají počítačové hry, pijí nebo si barví bradku ve snaze dát okolí najevo, že i čtyřicátníci mohou být mladí duchem. Za knihu Hakl získal v roce 2014 svoji druhou Magnesii Literu za prózu. Třetí soubor povídek autorovi vyšel pod názvem Hovězí kostky (Argo, 2014).

Ukázka

—Hovězí kostky (Argo, 2014)