Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík

Spisovatel a novinář Ludvík Vaculík (23. července 1926 Brumov – 6. června 2015 Dobřichovice) absolvoval dvouletou odbornou obuvnickou školu (1941–1943) a obchodní školu pro zahr. obchod (1944–1946), v letech 1946–1950 studoval politicko-novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální v Praze. V 50. letech byl zaměstnaný jako vychovatel, později jako redaktor v nakl. Rudé právo a v týdeníku Beseda venkovské rodiny. V roce 1958 přešel do Československého rozhlasu, kde se soustředil především na žánr reportáže; v letech 1965–1969 pracoval v týdeníku Literární noviny (později Literární listy, Listy). Po zákazu časopisu si zvolil svobodné povolání. V 70. a 80. letech se aktivně podílel na zrodu a rozvoji samizdatu – a to jako autor, editor i vydavatel (edice Petlice, časopis Obsah); do oficiálního společenského života a literatury se vrátil po r. 1989. Ludvík Vaculík je laureátem Ceny Jaroslava Seiferta (1987), Ceny Karla Čapka (2002), Státní ceny za literaturu (2008) a Ceny Ferdinanda Peroutky (2010).


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Postel České centrum Mezinárodního PEN klubu 2020
Jsme v nebi Jaroslava Jiskrová - Máj, Dokořán 2015
Další tisíce Atlantis 2015
Korespondence Janouch / Vaculík Mladá fronta 2012
Říp nevybuchl. Poslední slova 2008–2012 Dokořán, Jaroslava Jiskrová - Máj 2012
Koza na trati Pavel Ševčík - Veduta 2011
Tisíce slov Atlantis 2009
Petr má medvěda nebo co Meander 2008
Dřevěná mysl Dokořán 2008
Hodiny klavíru Atlantis 2007  2008 Státní cena za literaturu
Polepšené pěsničky Máj a Dokořán 2006
Vážený pane Mikule Olomouc 2003
Loučení k panně Atlantis 2002
Poslední slovo Paseka 2002
Cesta na Praděd Atlantis 2001
Nepaměti Mladá fronta 1998
Nad jezerem škaredě hrát Ivo Železný 1996
Milí spolužáci! Mladá fronta 1995
Poco rubato Fragment 1994
Jak se dělá chlapec Atlantis 1993
Morčata Československý spisovatel 1991 NL | DE | EN | PL
Stará dáma se baví Lidové noviny 1991
Český snář Atlantis 1990
Jaro je tady Mladá fronta 1990
Srpnový rok Mladá fronta 1990
Nové vlastenecké písně Karla Havlíčka Borovského Scéna 1990
Sekyra Československý spisovatel 1966 PL
Vidět svět novýma očima Studijní oddělení Československého rozhlasu 1965
Rušný dům Československý spisovatel 1963
Na farmě mládeže Knihovnička stranického pracovníka 1958
Dřevěná mysl
Dřevěná mysl
Vážený pane Mikule
Vážený pane Mikule
Loučení k panně
Loučení k panně
Poslední slovo
Poslední slovo
Cesta na Praděd
Cesta na Praděd
Nepaměti
Nepaměti
Nad jezerem škaredě hrát
Nad jezerem škaredě hrát
Milí spolužáci!
Milí spolužáci!
Poco rubato
Poco rubato
Jak se dělá chlapec
Jak se dělá chlapec
Morčata
Morčata
Stará dáma se baví
Stará dáma se baví
Český snář
Český snář
Jaro je tady
Jaro je tady
Srpnový rok
Srpnový rok
Nové vlastenecké písně Karla Havlíčka Borovského
Nové vlastenecké písně Karla Havlíčka Borovského
Sekyra
Sekyra
Vidět svět novýma očima
Vidět svět novýma očima
Rušný dům
Rušný dům
Na farmě mládeže
Na farmě mládeže
Cena Rok Země
Státní cena za literaturu 2008 Česká republika
Z recenzí
Vaculík si podržuje napětí a bystrost ve stylu a částečně i v úsudku. Jeho krátké, dynamicky stavěné, až zkratkovité, přitom barvité věty působí i nadále moderně, současně, byť autorův slovosled obsahuje archaizující prvky. Jistě, to je stará známá vaculíkovština; pouze připomínáme, že nadále platí a esteticky funguje.
—Josef Chuchma
MF DNES

Vaculíkovo dílo má těžiště jednak v politicky angažované publicistice, v níž dominuje žánr fejetonu, a jednak v prozaických pracích, které kombinují osobní zážitky s fikcí. První Vaculíkovy knihy (Na farmě mládeže, Rušný dům, Sekyra), vydané v letech 1958–1966, zachycují postupující autorovu deziluzi z komunistické ideologie, k níž se spisovatel hlásil od poloviny 40. let; krásnou literaturu tu obohacují prvky novinařiny, případně esejistiky. Po experimentální novele Morčata (v samizdatu 1973, oficiálně 1991), metafoře agresivní a nadosobní moci, následovaly autobiografický Český snář (1981, 1990), rozsáhlý opus přibližující čtenáři prostředí českého disentu, a zpráva o peripetiích vzniku a rozpadu jednoho vztahu – titul Jak se dělá chlapec (1993). V porevolučních letech Vaculík vydal několik svazků své korespondence (s Ivanem Kadlečíkem: Poco rubato, 1994; s Janem Šimsou: Vážený pane Mikule, 2003), deníkových záznamů (Milí spolužáci!, 1995; Nepaměti, 1998) a souborů fejetonů (Jaro je tady, 1990; Srpnový rok, 1990; Stará dáma se baví, 1991; Nad jezerem škaredě hrát, 1996; Poslední slovo, 2002). Dokončil také dva nové, respektive staronové romány: Cestu na Praděd, která z velké části vznikla už na konci 60. let, a Loučení k panně. Zatímco první z titulů má charakter různorodého cestovního deníku z českých vesnic, kterými spisovatel projíždí ve voze taženém párem koní, v druhé knížce Vaculík navazuje na téma prózy Jak se dělá chlapec – vpouští čtenáře do intimního prostoru mezi sebou a svou mladičkou milenkou.

(rk)

Medailon je aktuální k 1. říjnu 2008.

 

Z ocenění
 2008 Státní cena za literaturu