Básník, autor básní v próze, překladatel, novinář. Jako redaktor uspořádal řadu antologií. Držitel Ceny Jaroslava Seiferta (1992), Státní ceny za literaturu (2012) a Magnesie Litery (2013). Jeho dílo vyšlo v mnoha jazycích včetně angličtiny, francouzštiny či polštiny. Sám překládá z němčiny, francouzštiny, italštiny, vlámštiny, ruštiny a latiny. Narodil se 18. 6. 1942.
| Název | Nakladatelství | Rok | Vybrané vydané překlady | Ocenění |
|---|---|---|---|---|
| Ztroskotanec na břehu atlantském | Malvern | 2021 | ||
| Almara | Druhé město | 2021 | ||
| Don Čičo má v klopě orchidej | Malvern | 2020 | ||
| Střelnice | Meander | 2019 | ||
| Penthesilea | Pavel Mervart | 2019 | ||
| He, he! | Meander | 2019 | ||
| Fata Morgana | Ztichlá klika | 2018 | ||
| Pernambuco | Druhé město | 2018 | PL |
2019 Magnesia Litera – Poezie |
| Tiché město | Druhé město | 2016 | ||
| Plop! Vyvrtil Žlahvout pšunt i chlpal liquére | Meander | 2015 |
2016 Zlatá stuha – Výtvarná část: Knihy pro starší děti a mládež |
|
| Jakápak prdel | Druhé město | 2015 | ||
| S brokovnicí pod kabátem | Druhé město | 2014 | ||
| Nejlepší české básně 2013 | Host | 2013 | ||
| Živ jsem byl! | Druhé město | 2012 |
2013 Magnesia Litera – Nakladatelský čin |
|
| Chodit po provaze je snadné | Meander | 2011 |
2011 Nejkrásnější česká kniha – Literatura pro děti a mládež: 1. místo |
|
| Nikam | Druhé město | 2010 | ||
| Příběh dešťové kapky | Gema Art | 2010 | ||
| Kominické lodě | Druhé město | 2009 | ||
| Byl jednou jeden svět | Torst | 2008 | ||
| Quodlibet (editor) | Druhé město | 2008 | ||
| Kdo to čte, je prase (editor) | Paseka | 2008 | ||
| Býkárna | Druhé město | 2007 | ||
| Píseň o nosu (editor) | Petrov | 2005 | ||
| Hlava na stole | Edice současné české poezie a Petrov | 2005 | DE | |
| Růžovejch květů sladká vůně (Virtuos na prdel) | Petrov | 2003 | ||
| Půjdeme do Mů | Mladá fronta | 2002 | ||
| Blbecká poezie | Petrov | 2002 | ||
| Lepě svihlí tlové (editor) | Petrov | 2002 | ||
| Lásku já nestojím | BB Art | 2001 | ||
| Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún | Petrov | 2001 | ||
| Z letošního konce světa (pseudonym Václav Rozehnal) | Triáda | 2000 | ||
| Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (editor) | Petrov | 2000 | ||
| Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové | Petrov | 1997 | ||
| Jen tak | Aulos | 1996 | ||
| Proslýchá se | Petrov | 1996 | ||
| Zlatomodrý konec stařičkého léta | Český spisovatel | 1994 | ||
| Pekařova noční nůše | Petrov | 1994 | ||
| Doupě latinářů | Petrov | 1992 | ||
| Frc | Československý spisovatel | 1991 |
1992 Cena Jaroslava Seiferta |
|
| Ó kdežpak | Práce | 1991 | ||
| Včerejší den | Mladá fronta | 1989 | ||
| Žil, nebyl | Poezie mimo domov | 1988 | ||
| Zasuté zahrady | Rozmluvy | 1984 | ||
| Loutky | Československý spisovatel | 1970 | ||
| Dutý břeh | Mladá fronta | 1967 | ||
| Zimohrádek | Československý spisovatel | 1965 | ||
| Těšení | Mladá fronta | 1963 | ||
| Kam letí nebe | Mladá fronta | 1961 |
| Cena | Rok | Země |
|---|---|---|
| Magnesia Litera – Poezie | 2019 | Česká republika |
| Zlatá stuha – Výtvarná část: Knihy pro starší děti a mládež | 2016 | Česká republika |
| Magnesia Litera – Nakladatelský čin | 2013 | Česká republika |
| Státní cena za literaturu | 2012 | Česká republika |
| Nejkrásnější česká kniha – Literatura pro děti a mládež: 1. místo | 2011 | Česká republika |
| Cena Jaroslava Seiferta | 1992 | Česká republika |
Tím, co poezii Ivana Wernische asi nejvýstižněji charakterizuje, je její nespolehlivost. Autor si nasazuje nejrůznější masky – hravou, tesknou, mystifikující, hospodsky zemitou, uctivou, posměšnou. Tato nespolehlivost se ale také pojí s nejistotou a nezavršeností, díky nimž je sbírka otevřená, vábí k opakovanému čtení a budí touhu nechat se znovu vynést do povětří Wernischových básní a skočit, i s vědomím, že nám možná zase někdo škodolibě uřeže šňůry od padáku.
Za dobu své tvorby napsal tisíce textů, uchopit jeho tvorbu není snadné, jakkoli je hledání možných cest k ní uspokojující a vlastně dobrodružné. Sám autor to čtenářům neulehčuje, Wernisch někdy záměrně mlží o vzniku či autorství jednotlivých děl. Mezi jeho nejznámější mystifikaci patří stvoření Václava Rozehnala, pod jehož jménem mu vyšla celá sbírka, ale byl jako básník uváděný i ve Slovníku zakázaných spisovatelů. Během totality vystřídal řadu manuálních zaměstnání, za normalizace publikoval pouze v samizdatu. Debutoval časopisecky na konci padesátých let, knižně na začátku šedesátých let sbírkou Kam letí nebe (Mladá fronta, 1961), následovalo Těšení (Mladá fronta, 1993), Zimohrádek (Československý spisovatel, 1965), Dutý břeh (Mladá fronta, 1967) a Loutky (Čs. spisovatel, 1970). „Báseň je něco, co se nedá pochopit jen tak, pouhým rozumem. A sám rozum by také nestačil k jejímu vytvoření,“ říká o své poezii autor v rozhovoru s Karlem Hvížďalou. Za normalizace pracoval Wernisch pro Český rozhlas, oficiálně vyšla jeho první „porevoluční“ sbírka v roce 1989 – Včerejší den (Mladá fronta, 1989) je souborem básní z let 1957 – 1987. K jeho nejpodstatnějším dílům dále patří Frc – překlady a překrady (Čs. spisovatel, 1991), Doupě latinářů (Petrov, 1992), Pekařova noční nůše (Petrov, 1994), Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové (Petrov, 1997), Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún (Petrov, 2001), Blbecká poezie (Petrov, 2002) či Růžovejch květů sladká vůně – Virtuos na prdel (Petrov, 2003).
K dílům posledních let patří Kominické lodě (Druhé město, 2009) či S brokovnicí pod kabátem (Druhé město, 2014). „Tím, co poezii Ivana Wernische asi nejvýstižněji charakterizuje, je její nespolehlivost. Autor si nasazuje nejrůznější masky – hravou, tesknou, mystifikující, hospodsky zemitou, uctivou, posměšnou. Tato nespolehlivost se ale také pojí s nejistotou a nezavršeností, díky nimž je sbírka otevřená, vábí k opakovanému čtení a budí touhu nechat se znovu vynést do povětří Wernischových básní a skočit, i s vědomím, že nám možná zase někdo škodolibě uřeže šňůry od padáku,“ charakterizuje tu posledně jmenovanou Markéta Kittlová na iLiteratuře.cz.
Podstatná je i Wernischova redaktorská činnost – uspořádal několik almanachů poezie, zejména té okrajové, opomíjené či dokonce opovrhované, za všechny jmenujme soubor Živ jsem byl! (Druhé město, 2012), za niž autor a nakladatel získali Magnesii Literu za nakladatelský počin.
Náhlé vzplanutí: Jeden Bedřich, ten, co bydlí vpravo nahoře na návsi, naproti hasičské zbrojnici, se zamiloval do družičky na své vlastní svatbě. To se stává na venkově. Napřed se trochu opil a pak, jak se tak motal sem a tam svatebním průvodem, zakoukal se do družičky a bylo to. Hned ji táhl na hřbitov. A to jí bylo teprve 12! Byla hluchá, němá a úplně pitomá. No bodejť. Udělala by tohle normální družička? Kdosi při tom Bedřicha poranil na lýtku halapartnou. Kde se vzala halapartna na hřbitově? To nikdo neví. Život na venkově je plný záhad. A náhlá vzplanutí jsou tu dosti běžným jevem.
